6. Drasmián

14. srpna 2014 v 15:31 | Argetlam Královrah |  Císařství zrady

6. Drasmián


"Dědečku! Co se stalo?" Drasmián se zvedl z postele, kde líně ležel a nudil se, když jeho Danius III. z rodu Landreků vrazil do místnosti jako divoký vítr. Nikdy svého praotce neviděl tak rozzuřeného, aniž když mu jeho vlastní syn hrdě oznámil, že je moudřejší než on, a také mladší, a že by mu Danius měl předat vládu, neboť dokáže knížectví řídit mnohem lépe. Drasmián často přemítal, jestli právě ta událost je důvodem, proč Danius chce předat stolec vnukovi, namísto syna.
"Ten hlupák!"
"Strýček?" zeptal se.
"Tvůj císařský bratránek! Podplatil nejvyššího velekněze a ten jej prohlásil za císaře!"
"Ale, vždyť to jsme přece chtěli." Drasmián nechápal, proč jeho děd takhle zuří.
"Nebuď hlupák!" vykřikl. Zřejmě toho ihned začal litovat, posadil se naproti němu a řekl: "Omlouvám se, jsem jen rozčílený!"
"Není se za co omlouvat, dědečku." Bylo to upřímné. Daniusovi vnuci, alespoň ti tři, kteří nosili jeho jméno, ho respektovali a vážili si jeho moudrých slov a rad. "Proč je to špatně?"
"Praimer ani Fellindra si to nenechají líbit. Bojím se, že Semarus vtrhne císařství do občanské války. Kde je tvůj bratranec."
"Dan? Vyjel si na lov s Liamusem Haimendem, Alentiem Tryianem a Hendrikem Selantem."
"Zajímavá společnost," přikývl Danius, "Proč jsi nejel také?"
"Jsem syn druhého syna," zatvářil se kysele. "Do jejich společnosti se nehodím. Kromě toho mám jiné… zájmy."
"Těmi jinými zájmy," výraz starého knížete ztvrdl, "předpokládám, myslíš tu krásnou dívku, kterou sluhové viděli odcházet z tvé ložnice?"
"Snad mi to nevyčítáš?"
"Ale ano, přesně to dělám!" Danius zvýšil hlas. "Jak ses mohl zachovat tak hloupě? Copak nevíš, že špehové chtějí do paláce ke knížecím rodinám proniknout stále, zvlášť v době, kdy se volí nový císař?" Kníže nikdy nekřičel, ale tentokrát k tomu neměl daleko. "Co všechno jsi jí řekl?" zeptal se už mírnějším tónem.
"Nic důležitého, moc jsme nemluvili. Jen se ptala, jestli to nebude vadit mému knížeti a jestli nás tu nikdo nenachytá. Řekl jsem jí, že ty jsi na volbě a Dan jel…" najednou se zarazil.
Danius Landrek se postavil rychleji, než by Drasmián považoval v jeho věku za možné. "Stráže!"
Dva uniformovaní muži vešli do komnaty. Oběma za opasky visely meče a byli oděni v lesknoucím se brnění. "Přejete si, Vaše milosti?"
"Okamžitě vyjeďte do okolních lesů. Můj vnuk je na lovu, přiveďte ho hned zpět! Mám důvod si myslet, že mu někdo chce ublížit."
"Zařídím to." uklonili se a vycouvali z místnosti ven.
Než kdokoliv stačil něco říct, dveře se podruhé rozrazily. Dovnitř vtrhl mladý Danius a bylo vidět, že je rozladěn. Krvácí! Uvědomil si Drasmián, když zahlédl červenou skvrnu na pravé paži.
"U všech bohů! LÉKAŘE!" Starý kníže si div nevyřval hlasivky. "LÉKAŘE!" zopakoval.
"Přepadli nás," vysvětloval Dan. "Asi před dvěma hodinami."
"To byla ještě tady," šeptl Drasmián.
"A tohle měli u sebe." Hodil na stůl měšec, ze kterého se vysypaly mince kulatého tvaru. Byl na nich muž s vavříny na hlavě.
Careliánská republika!
Z chodby k nim dolehly nějaké zvuky. "Můj pane, prosím, to nesmíte."
"Uhni mi z cesty, ty zakrslej červe!" odpověděl nějaký muž.
Dveře se rozrazily potřetí a dovnitř vešel samotný válečný kníže.
Praimer z rodu Haimendů očima přelétl místnost, načež se vydal k Danovi a stiskl mu zraněnou paži. Ten se mu díval zpříma do očí, ale po chvíli to nevydržel a slabě zasténal.
"Je to jen škrábnutí," odfrkl si Praimer. "Měl bys mému synovi poděkovat, zachránil vám všem životy!"
"Jsi tu z nějakého důvodu, Praimere?" zeptal se kníže Danius. "Nebo jsi přišel, abys mému vnukovi dal lekci slušného chování?"
"Careliánská republika," zavrčel válečný kníže. "To ona za tím vším stojí!"
"To je… pravděpodobné."
"Pokusili se zabít mého syna a tvého vnuka! Musíme se s nimi vypořádat."
"Co navrhuješ?"
"Změň svůj hlas ve volbě," vyzval ho. "Až se stanu císařem, tak tu proklatou republiku zničím jednou pro vždy!"
"I kdybych to udělal," odpověděl Danius váhavě, "stejně nebudeš mít většinu. Navíc císař už byl zvolen"
"Víš dobře, že pokud to uděláš, Selantové změní názor také! Nejvyšší velekněz nebude mít jinou možnost."
"Co myslíš tím, že císař už byl zvolen, dědečku?" podivil se Dan.
"Nejvyšší velekněz prohlásil tvého bratrance," na poslední slovo dal zvláštní důraz, "císařem Kaismeru." Potom se obrátil k Praimerovi: "To je vskutku možné, ale neudělám to. Není podivuhodné, že ve chvíli, kdy se o císařský trůn nerozhodně přou tři lidé, někdo přepadne čtyři chlapce, jejichž rodiče volí každý jiného kandidáta? Skoro se zdá, že někdo chce ovlivnit volbu."
Praimer Haimend začal zuřivě oddechovat. "Naznačuješ," řekl tichým, ale vražedným hlasem, "že jsem si objednal vraždu svého syna, svého dědice?"
"To jistě…" začal Danius.
"Dej si pozor na jazyk, starče! Nebo tě o něj vlastnoručně připravím!"
Drasmián tasil meč. "Abych tě nepřipravil o ten tvůj!"
"Opovažuješ se mi vyhrožovat v mých vlastních komnatách? VEN!"
Praimer jako by ho neslyšel a také tasil svůj meč. Výhružně si stoupl před Drasmiána, který jen o trochu menší než on, což bylo úctyhodné, neboť válečný kníže byl obrovský muž.
"VEN!"
Vzduch se zavířil a Praimer Haimend upustil meč.
"Paní, prosím to ne." povzdechl si nějaký sluha na chodbě unaveným hlasem. Dveře se rozrazily počtvrté.
Dovnitř vstoupila Fellindra Iteracká. Stejně jako Praimer i ona přelétla očima místnost a ihned se vydala kupředu.
"Čarodějnice!" zavrčel válečný kníže.
"Ó, jak hluboko jsi musel klesnout, Praimere," zasmála se, "teď vyhrožuješ starcům a dětem? Slyšela jsem, že kdysi z tebe šel strach, válečný kníže. Teď jsi jen bláznivý dědek, kterému někdo do ruky dal meč."
"Jen počkej, ty proklatá děvko!"
"Vypadni!" poradila mu.
A k úžasu všech zúčastněných, Praimer Haimend skutečně odešel. Z chodby k nim dolehl zvuk rozbíjejícího se porcelánu.
"Kněžno Fellindro," přivítal ji Danius, "čemu vděčím za to potěšení?"
Beze slova chytla Dana za paži. Ten po minulé zkušenosti s válečným knížetem cukl, avšak Fellindra ho držela pevně. Zavřela oči a zranění se samo začalo hojit nepřirozenou rychlostí.
"Chtěla jsem opustit město, když jsem uslyšela hluk z tvých komnat, Daniusi, obávala jsem se, že se tě snad někdo snaží zavraždit."
"Opouštěla jsi město?" podivil se Danius a na zbytek věty nereagoval.
"Ano."
"Ještě jsi nepřísahala věrnost novému císaři!"
"Nebudu mu nic přísahat. Ani ty bys neměl!" odpověděla a jejich hlas nabral temný podtón. "Nemá většinu, jen uplatil toho starého blázna, nejvyššího velekněze, a takhle hloupě ještě ke všemu. Jestli se on může prohlásit císařem, udělám to i já."
Drasmián jen s úžasem poslouchal. Až teď mu naplno došlo, čeho se Semarus dopustil.
"Fellindro," povzdechl si Danius, "je to můj vnuk. A jestli se ty prohlásíš císařovnou, kdo tě bude následovat? Jsi žena, a muži ženy nerespektují, ani když jsou tak mocné, jako ty!"
Fellindra Iteracká se zasmála a poté ledovým hlasem řekla: "V tom se právě mýlíš. Rendry Zatriak a Dendry Buckling mě uznávají jako císařovnu. Nyní opustím Dračí kopec. A až se vrátím, bude to v čele armády!" Po těchto slovech opustila místnost, než kdokoliv stačil něco pronést.
"Udělá to?" zeptal se Dan.
"Ano," odpověděl Danius. "Udělá. A co víc, bojím se, že nebude jediná. Co myslel Praimer tím, že ti jeho syn zachránil život?"
"Ten blbec se sám vrhl na pět chlapů, měl štěstí, že vyvázl živý," zamračil se Dan.
"To bude ta Haimendovská výchova…"
***
"Já, Kainder z rodu Yendricků, pán knížectví Slunce, ti přísahám, Semarusi z rodu Malentů, svou věrnost jakožto jedinému pravému císaři Kaismeru!" Drasmián přemýšlel, jestli ho skutečně mlátí vlastní žena, nebo to jsou jen pomluvy.
Před trůn předstoupil nyní další kníže. "Já, Rendrek z rodu Mantireků, pán Vešnetského knížectví, ti přísahám, Semarusi z rodu Malentů, svou věrnost jakožto jedinému pravému císaři Kaismeru!"
Semarus IV. seděl nehnutě na trůně v gigantickém sále Drasmiánova paláce.
"Já, Danius z rodu Landreků, pán Loindského knížectví, ti přísahám, Semarusi z rodu Malentů, svou věrnost jakožto jedinému pravému císaři Kaismeru!"
Celý sál sledoval, jak se starý kníže namáhavě zvedá. Drasmián věděl, že dědeček se jen smaží zmást potenciální nepřátele. Ve skutečnosti by se zvedl rychleji, než někteří mladíci, kdyby chtěl.
"Já, Ulfrik z rodu Selantů, pán Středokaismerského knížectví, ti přísahám, Semarusi z rodu Malentů, svou věrnost jakožto jedinému pravému císaři Kaismeru!" odříkal slova poslední z přítomných knížat.
Semarus se postavil. "Jsem vám vděčný, za vaši podporu ve volbách, přátelé," řekl mírně zvýšeným hlasem. Bylo poznat, že nemluví upřímně, a že celý jeho projev je jen nacvičené divadlo. "Zároveň jsem šokován, že osm knížat odjelo dřív, než stačilo složit přísahu! Nezbývá mi proto jiná možnost, než je prohlásit za zrádce!"
Reakce byly různorodé. Rendrek Mantirek vrtěl hlavou a zřejmě si přál, aby tohle všechno byl jen špatný vtip. Kainder Yendrick se nervózně ošíval a rozhlížel kolem sebe, jakoby nevěděl, co má dělat. Danius stál nehybně jako socha a jeho výraz byl nečitelný. Oba jeho vnuci se snažili zakrýt smích. A Ulfrik Selant z ničeho nic začal tleskat. Ostatní se k němu váhavě připojili.
"Děkuji. A nyní ještě jedna věc. Rozhodl jsem se, že je načase provětrat současnou císařskou radu a vyměnit hráče."
Nějaký nevýznamný lord vzadu na sebe upoutal pozornost, když se pokusil kašlem zamaskovat svůj hysterický smích.
Hráče? "Ví vůbec, že tohle nejsou šachy?" zeptal se posměšně Drasmián a Dan vedle něj se začal pochechtávat. Jejich dědeček je sjel pohledem, načež oba zmlkli.
"Z toho důvodu odvolávám velitele císařské gardy, jehož místo zaujme kníže Rendrek z rodu Mantireků, můj věrný přítel."
Spíše věrný pes, pomyslel si Drasmián a sledoval, jak Mantirek za hlasitého potlesku poklekl před novým císařem. Toho dne již podruhé.
"Novým velmistrem špehů je od této chvíle lord Lucas z rodu Ryanů."
To jméno bylo známé všem, neboť Ryanové se pohybovali kolem císařů, zvláště těch jižanských, už po celá staletí. Drasmián si nemohl vzpomenout, kdo je starý velmistr špehů, tak jen zkusil zapátrat v sále, jestli neuvidí nějakého rozzlobeného starce. Nic. Možná věděl, co ho čeká, tak sem ani nepřišel, pomyslel si. To by pak byl skutečně dobrý velmistr… I nyní byl slyšet tleskot, i když ne už tak silný, jako když císař oznámil jmenování Mantireka.
"A novým správcem pokladny se stává lord Cameron z rodu Breidů." Když Semarus vyřkl jméno rodu, odkud nový správce pokladny pochází, celý sál utichl. Breidové byli živý důkaz toho, že i ten nejmocnější rod může být ponížen až tak, že si z něj budou utahovat i ty nejbojácnější ženy v domě rozkoši.
Urození pánové zapomněli tleskat. Urození pánové zapomněli dýchat. Urození pánové sledovali, jak blonďatý mladík s pronikavě modrýma očima poklekává před císařem, který mu na hruď připíchl odznak správce pokladny. Podíval se na ně, Drasmiánovi se zdálo, že docela arogantně, a lidé se vzpamatovali a tleskali. Nejdříve slabě, ale stále víc a víc. Lordové a knížata z jihu vždy toužili pokořit a ponížit Haimendy a jmenování správcem pokladny někoho z rodu, kterým Haimendové kdysi sloužili, byla rozhodně velká rána, největší za poslední století.
Drasmián se k potlesku nepřidal.
***
"Haimendové si to nenechají líbit," uvažoval kníže Danius nahlas. "Praimer bude zuřit."
"Vždyť je to jen starý rod, který dnes už nic neznamená," odvětil Dan a Drasmián mu v duchu dal za pravdu - z počáteční opilosti a radosti, že někdo takhle urazil Haimendy, si uvědomil, že je to jen prázdné gesto zvůle císaře k jeho odpůrci.
"Ten rod už jednou nevýznamný byl, před více než tisíci lety," poučil Danius své vnuky. "Z nedůležitého muže se tehdy stal král Severokaismerského království. A teď se zase dostali k větší moci, poprvé po stovkách let." Vypadalo to, že mluví spíše k sobě než k nim. "A navíc," dodal, "jsou to vazalové Haimendů. Praimer považuje císaře za svého nepřítele, bude to brát jako zradu."
"Možná,…" začal Dan.
Jeho slova přehlušilo rozražení dveří. Dovnitř vpadlo šest po zuby ozbrojených válečníků, kteří se ihned vrhli proti nim.
Šokovaný Drasmián tasil meč, všiml si, že jeho bratranec i děd udělali totéž. Útočníci nezaváhali a ihned začali bojovat. Rozmístili se okolo nich a kroužili svými meči. Tři Landrekové si museli stoupnout k sobě zády.
Drasmián odrazil meč prvního z nich, přičemž si stále dokola opakoval, že nesmí uskočit, neboť by meč mohl zasáhnout bratrance či dědečka. Vzápětí bodl a vyřídil prvního z nich. Po očku sledoval, že totéž se povedlo Danovi. Nyní to bylo čtyři na tři. Znovu se rozmáchl mečem a bez většího odporu se mu podařilo vyřídit i druhého muže.
Vedle něj se však ozvalo zahekání. Prudce trhl hlavou, jen aby viděl, jak z levého boku starého knížete teče hustá rudá tekutina. Okamžitě se mu vydal na pomoc. Sám bojoval proti dvěma z nich. Kníže Danius za ním sténal bolestí. Odrazil výpad vlevo a sám bodl. Chvíli předstíral, že chce jen bránit, ale pak agresivně přešel do útoku. Prvnímu útočníkovi usekl hlavu jedinou ránou a druhého bodl do břicha. Za ním se ozval výkřik a otočil se právě včas, aby viděl, jak jeho bratranec padá omráčen k zemi a poslední útočník se vrhá na něj. Bodl a ten uskočil. Rozzuřen nechtěl ztrácet čas, tak se na něj vrhl vší silou a dál mu ránu pěstí. Druhou. Třetí. A čtvrtou. Zuřivě bouchal do jeho obličeje dokonce i dávno poté, co už byl muž na podlaze mrtev. Teprve ve chvíli, kdy se vzpamatoval, si všiml, že okolo jednoho ze zabijáků leží dobře známé zlato s obrázkem muže, jehož hlavu zdobí vavříny, Careliánské zlato.
"Dědečku!" vrhl se k němu.
Danius si tlačil ruku na ránu, ze které vytékala tmavá krev. "Musím ti toho mnoho povědět a máme málo času," řekl.
"Neboj se, dědečku, ty ještě budeš žít!" V očích se mu leskly slzy, protože věděl, že lže.
Kníže si ho nevšímal a slabým hlasem mluvil dál: "Všichni lordové z našeho knížectví dostali pokyn, aby za mého nástupce prosazovali tvého bratrance, Daniuse. Ale tvůj strýc se nevzdá bez boje. Je tak mocichtivý, jako hloupý!"
"Přísahám, že pomůžu Danovi, aby usedl na knížecí stolec, jakkoliv to jen bude možné." Jeho hlas byl téměř neslyšný.
"Jakkoliv to jen bude možné," opakoval kníže a zdálo se, že se usmál. "Tvůj bratranec je čestný a odvážný, bude z něj dobrý kníže, ale nezapomeň, ctí ani odvahou knížectví nejen nezíská, ale ani neudrží!" Pohlédl na rozsypané zlato. "Odstraň to. Lidé si začnou špitat, kdo to mohl udělat. A jméno mého syna se v drbech jistě objeví, to mu cestu k moci znesnadní."
Drasmián poslechl a shrábl mince.
"Ani Dan se to nesmí dozvědět, nikdy!"
Kníže ho chytl za ruku. "Tvůj strýc, lord Redyn z rodu Laintů, nemá žádného potomka. Pokud by se mu něco stalo, ty a tvá matka budete mít nárok na jeho majetek i titul."
"C-co to povídáš?" zděsil se.
"Jsi syn druhého syna, Drasmiáne!" vydechl Danius ještě slaběji než předtím. "Mysli na svou dceru. Chceš, aby žila v bídě, nebo aby z ní byla lady ze Smaragdových ostrovů?"
Drasmián se pokusil něco říct, ale dědeček ho přerušil: "Naše knížectví …. je nejbohatší. Pokud byste … získali i Smaragdové ostrovy … můžete ovládnout celé císařství. Můžete … učinit … titul … císaře …" Drasmián pochopil, že teď nastala ta chvíle, kdy jedna kapitola jeho života skončí. "… dědičným."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Solembum Solembum | 14. srpna 2014 v 17:26 | Reagovat

Dědeček odešel do věčných lovišť . Ale celkem vzato dobrá kapitola.

2 super.cz super.cz | 16. srpna 2014 v 11:25 | Reagovat

Tak to se ti povedlo. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

3 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 18:42 | Reagovat

Děkuji Vám oběma! Dnes nebo zítra začnu psát další kapitolu, jen se bojím, že tentokrát se to trošku protáhne.

4 Racek Racek | 16. srpna 2014 v 23:28 | Reagovat

Felindra ovládá magii ?

5 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 23:59 | Reagovat

[4]: Ano, ale v podstatě jen jeden její rodič byl čaroděj nebo kouzelník, tudíž není tak mocná, jako čarodějové a kouzelníci typu Eleanor atd. I když s jedním mužem si poradí.

6 Paddy Paddy | 22. srpna 2014 v 0:24 | Reagovat

Ano, McGonagalka nesedí, ale je to fikce :-D Je o nějakých 9 let starší  než Raddle, ale mě se celkem hodilo to posunout.

7 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 13:55 | Reagovat

[6]: Ahoj. Vím, četl jsem to u tebe na webu :)

8 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 14:01 | Reagovat

Chci, abyste věděli, že jsem Císařství ještě nezahodil! Mám napsaných více než 8 stránek ve wordu, tzn. že je to zatím největší kapitola k císařství a druhá největší kapitola k čemukoliv, co jsem kdy napsal (jen 17. kapitola Peregrinsy je zatím větší). Konečně trošku poznáte také frakci, o které se mluví už téměř od první kapitoly, tedy Careliánskou republiku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama