27. Královna nebes

8. července 2014 v 21:16 | Argetlam Královrah |  Odkaz Dračích jezdců - Peregrinsa

27. Královna nebes


Noc odešla za obzor a tam, kde se měly objevit mraky, bylo jen pusto. Slunce, leč pálilo, však stejně nedokázalo ochránit před větrem, jenž proudil sem a tem bez konce. Dokonce ani bohové nebyli odolní, nebo alespoň ta bohyně, již se dostalo oné cti jezdit na hřbetu draka, jako pravá královna slunce. Pyšná jako žena, co nikdy nepoznala bolest, ztrátu či chudobu, ale tato Jezdkyně byla obeznámena se všemi těmito strastmi. Hrdá, jako dobyvatel, leč neudržela ani jedno město po delší dobu. Krásná, jako bohyně, již se brzy stane. A hlavně moudrá a vychytralá. Nebo si to alespoň myslela. Obě tyto vlastnosti pro ni znamenaly totéž.
Cesta jsi zabrala jen několik málo dní, neboť Vandill dokázala letět rychleji, než cokoliv jiného na světě. Podle instrukcí Gûntery dokázala snadno najít tábor temných elfů. Vandill přistála na travnaté plošině. Kdesi za sebou slyšela, jak vlny mlátí o skaliska na pobřeží.
Dle očekávání, ji přivítal její otec s bratrem Urûrem a významnými generály Temného vojska. Pozornost bohyně však upoutala stvůra po boku krále temnot. Hnusná příšera se zobákem a odporným pachem, jenž se z ní linul široko daleko, nemohla být nic jiného než ra'zak, jejich spojenec.
"Má dcero," oslovil ji král bohů, "seznam se prosím s naším hostem Trad'najstromem gra Ist'breadenem, králem úlů Fre'stika, národa noci."
Eleanor netušila, jak by se ke smrtonosnému zvířeti, jehož jméno ani nedokázala vyslovit, měla chovat. To stvoření bylo králem něčeho, ona jen princezna, ale také bohyně. "Těší mě, vaše veličenstvo." Při těch slovech ani nenaznačila úklonu, byla nadřazená té věci. Necítila k tomu nic jiného než pohrdání.
Tvor promluvil překvapivě vysokým hlasem. "Těší mě tvé potěšení. Můžeš mi říkat Trad, princezno. Mé jméno je nevyslovitelné pro váš… druh."
Její otec však patřil do stejného druhu jako ona a přesto jméno toho zvířete vyslovit dokázal. "Měla to být urážka?" Podívala se na krále bohů. Ten tam však jen stál s nečitelným výrazem a jediná známka toho, že není jen socha, byl sotva zřetelný úsměv na tváři. Na svou dceru-bohyni se ani nepodíval. Těší mě tvé potěšení, pomyslela si opožděně. Jak zvláštní.
"Drahý příteli," Málem se pozvracela, když se její otec dotkl ramena té bestie. "Není načase, abychom se přesunuli k jídlu? Při té příležitosti, věřím, naplánujeme také nejvhodnější strategii útoku." Gûntera nečekal na odpověď. "Urûre, jistě se k nám přidáš?!" Nebyla to otázka. Ale proč se neměla přidat ona? Nestáli snad o bohyni?
Eleanor přemítala, jak těžké asi bude dobýt Beorské hory. Tam zamíří první, pochopitelně, aby osvobodili Helzvoga a potrestali ty zrádné malé skřety. "Otče, smím jít s vámi?"
Král bohů se na ni zadíval zvláštním pohledem. "Když si to přeješ…" Eleanor si všimla, že tentokrát ji neoslovil ani jménem, ani jedním z často používaných výrazů, které pro ni měl uchované.
"Oh jistě, svinar'in," zvolal Trad pisklavým hláskem malé holčičky, "ten Surďan, co jste ho dnes chytil, voněl vskutku báječně."
Čekala cokoliv. Představovala si, jak svým mohutným, ostrým jako břitva, zobákem podřízne muži hrdlo, vyklovne srdce i skrz brnění, jak svými drápy vypíchne oči nepřátel, jak je po smrti znetvoří či rozseká na kousíčky, ale nečekala tohle. Její otec pozval do tábora bezmála stovku odporných lidožroutů? Co si proboha myslel?
"Nu, milý příteli, pak věřím, že stejně tak bude i chutnat." usmál se Gûntera a jediným ladným pohybem se otočil a vydal se vstříc srdci tábora.
Urûr do ní loktem strčil. Nepotřebovala se na něj ani podívat. I slepá, hluchá a bez čichu by věděla, že je to on. Jen on totiž dělal takové věci nehodné bohů.
"Co je?"
"Musíš říct, že sis to rozmyslela, že jsi unavena a potřebuješ se vyspat." oznámil ji zcela vážně.
"Na to zapomeň." procedila skrz zuby a usmála se na Trada, který se na ni zadíval. Nebyla to slina, co mu ukáplo z úst? Čichali ra'zakové takhle hlasitě vždy? Eleanor na chvíli dostala strach, že na hostinu nejde nikoliv jako host, nýbrž zákusek. Přidala do kroku.
Nevzpomínala si, že by kdy viděla něco děsivějšího. Na stole, kde měly být jídla a pití, ležel svázaný nahý muž, který s hrůzou v očích pozoroval své únosce. Okolo něj byly ve stole zabodnuty nože.
Ra'zak zavzdychal a poté řekl něco ve svém jazyce.
Gûntera se podíval na svou dceru. "Náš host, vznešený Trad'najstrom gra Ist'breaden říká, že jelikož se poprvé účastníš frindrastu, hostiny noci, přenechává ti právo zahájit tuto slavnou událost." oznámil zcela klidně. A na závěr dodal: "Je to velká čest, má dcero!"
Eleanor se na něj šokovaně podívala. Poté na Urûra, který se tvářil nezvykle vážně. Konečně pochopila, proč ji doporučil, ať se vymluví na únavu. Trad neustále klapal zobákem a kýval hlavou. Byl to úsměv nebo výsměch?
Jejich večeře zasténala a pokusila se znovu utéct. Pouta však neumožnila jakýkoliv pohyb.
"Oh, vznešený králi Trade, jsem po dlouhé…" Výraz v očích krále bohů říkal jediné: "Ani se neopovažuj!"
Eleanor se otřásla. "Chci říct, vznešený králi," otočila se k lidožroutovi, který se jí díval do očí bez jediného mrknutí, "bude mi ctí." Třásla se odporem. Nemohla tomu zabránit.
***
Té noci si připadala tak, jak již dlouho ne - zlomená. Chvíli plakala. A pak zase chvíli ležela bez pohnutí a snažila se usnout, leč to nebylo možné.
To, že snědla příslušníka vlastního druhu, bylo samo o sobě hrozné. Horší bylo také to, že maso musela pozřít zasyrova, aby neurazila vznešeného hosta. Mohla alespoň zavřít oči, ale ani to ji neuchránilo před Tradovým mlaskáním a vrzáním židle, jak se natahoval pro různá koření a dochucovadla, z nichž některá byla ještě nechutnější než lidské maso samotné.
"Tohle je blimbak, ó velký králi," říkal Gûnterovi. "Je to směs speciální rostliny, která roste jen v naší zemi, a čerstvé kozí krve ředěnou ovčím mlékem. Přeješ si ochutnat?"
"Zvládneš to," řekla jí Vandill a poté se už neozvala. Není divu, že si vybrala právě mě. Jsme obě stejné…
Tato nechutnost nebyla jediná, které se tam u večeře objevila. A když Gûntera odmítl, tak Trad milostivě nabídnul i Eleanor, která s křečovitým úsměvem odmítla pouhým zakýváním ruky a přemítala, jak moc by ho urazila, kdyby se pozvracela při obřadu frindrastu. "Možná by snědl i to," přemítala. "Nebo by přišel obřad eleindrastu, při kterém by snědl mě," pomyslela si ponuře.
Oné noci, po měsících radosti a snů, ale také bezohlednosti a sobeckosti, se v princezně s černým srdcem opět objevilo něco, o čem se mylně domnívala, že to ztratila. A jak by řekli básníci, pomyslela si, v té nejčernější noci, kdy nebylo ani stopy po slunci, měsíci nebo dokonce hvězdách, se přece jen objevilo světlo. A to dokonce přímo tam, kde byla temnota nejčernější - v srdci bestie, jež kdysi bývala nevinnou.
Plakala a spala. A potom se probudila a zase plakala. A zase usnula.
A druhého dne, leč letní slunce Surdy svítilo tak jasně jako snad nikdy předtím, neviditelné světlo i dobrota zmizely a opět je nahradil prázdný sen o Křišťálovém paláci.
***
"Opustila jsi mě!"
"Letěla jsem na lov," odpověděla dračice. "Neopustila jsem tě!"
"Opustila!"
Vandill zavrčela. Chvíli se zdálo, že chce něco říct. Nevydala však ani hlásku. Až po chvíli pravila: "Omlouvám se."
Eleanor netušila, co by měla odpovědět. Málokdy se jí někdo omlouval. A ještě méněkrát to dotyčný myslel upřímně, většinou si totiž jen snažili zachránit život, když pochopili, že dívka, na kterou zkoušeli své oplzlosti, umí zacházet s nožem. A Eleanor jejich omluvy nikdy nepřijala.
"Má paní!" Mastné černé vlasy temného elfa dlouhé až po ramena se zaleskly v záři slunce. "Král bohů si vás ihned žádá do strategického stanu."
Eleanor se rozběhla. Z hlasu toho posla vycítila, že je to důležité. Temný elf sotva stačil uskočit.
"Co se děje?" V místnosti byli kromě Gûntery také Trad, Urûr a několik dalších generálů Temné armády.
"Ach, vidím, že jsi spěchala, dcero." podivil se vládce temnot. Nebo alespoň údiv předstíral. Eleanor se rozhodla, že mu nebude věřit víc, než je nutné. Kdyby chtěl, jistě by ji toho všeho dokázal ušetřit. Našel by si způsob. Na to, jak přežila včerejší večeři, se ani nezeptal. "To je jen dobře."
"Rád tě vidím, sestřičko." uvítal ji Morgothalův obličej nacházející se na dně jedné stříbrné mísy naplněné vodou.
Eleanor připadalo, že jeho úsměv je jen hraný. Neodpověděla.
"Jak jsem tedy říkal, dorazila sem Kílf s nějakým Dračím jezdcem, Owald se jmenuje. Přesvědčili krále Jaharta, aby nám neposkytnul žádnou podporu. Jsme sami, otče."
"Ó," povzdechl si Gûntera, "vidíte tu ironii? Zrovna, když se nám začne dařit, tak přijde zklamání." Když viděl, že nikdo to nechápe tak dodal: "Oh, zrovna jsem vás chtěl informovat o novinkách. Helzvog přesvědčil část těch malých bastardů a ti nyní žádají jeho propuštění. I kdyby se jejich národ nepřidal na naši stranu, tak stejně tam bude občanská válka, to je jisté. Nemohou podpořit ani Království."
"To je úžasné," odsekl Urû. "Jenže tihle trpaslíci jsou nic proti silnému jezdectvu Sung-An, které jsme právě ztratili. A znám Kílf, ta nespokojí jen s polovičním vítězstvím. Pokusí se je obrátit proti nám!"
"To nemáš pravdu, bratře," odpověděl Morgothal. "Hned, jakmile Kílf dosáhla svého, tak se vydala zpět do Alagaësie."
"A ten Dračí jezdec?" zeptal se král bohů.
"Míří s ní. Pokud jsem to pochopil správně, pak je to něco jako její učedník."
"To je znepokojující," zamračil se Gûntera. Na jeho čele se objevily vrásky, což značilo, že o něčem důkladně přemýšlí.
"Mám ho zabít?" otázal se Morgothal.
"Ne ho," odpověděl vládce temnot. "Ji! Co by pak Kílf zabránilo, aby si našla jiného Jezdce, kterému by prozradila tajemství, jež známe pouze my? Ne, tvá sestra je již ztracená a nyní nastal čas, aby se nám přestala plést do cesty."
"Já…"
"To neuděláš," přerušil ho král bohů. "Vím to a rozumím ti. Kílf však za mnou přijde sama. Kdy odletěla, synu?"
"Před dvěma dny."
"Výborně, to znamená, že když si pospíší, tak zítra v poledne bude v Surdě, a ona si pospíší. Zítra tedy napadneme Orrinovo vojsko!" oznámil Gûntera. "Zítra se utkám s Kílf. A jen jeden z nás z toho souboje vyjde živý!"
Trad zamlaskal. Zřejmě si představoval, jak asi chutnají kosti bohů a jestli je bude smět ochutnat i on sám.
Morgothal i Urûr se mračili.
A Eleanor se těšila, až ta prohnaná děvka konečně chcípne.
Král bohů se nadechl, nejspíše chtěl ještě něco říct. Ve stanu však z ničeho nic zavířil vítr. Magie! Objevil se však jen černočerný havran, který vletěl dovnitř a v zobáku držel vzkaz. Vládce temnot ho opatrně vyjmul a havran odlétl, samozřejmě až poté, co hlasitě zakrákal.
"Něco důležitého, otče?" zeptala se Eleanor. Snažila se do hlasu dát zřetelnou nenávist, ale ne příliš nápadnou. Stále byla naštvaná, přesto si uvědomovala, že hovoří s nejmocnější bytosti na světě.
"Oh, ano velmi důležitého." usmál se vládce bohů lstivě. "Jeden z našich největších nepřátel, hrabě Roran Kladivo, je ve vězení a zřejmě ho čeká poprava."
"A my s tím nemáme nic společného, že ne otče?" otázal se Urûr.
"Ne, to vskutku nemáme." odpověděl Gûntera. "V Alagaësii je zcela jistě někdo další, kdo intrikuje proti Nasuadininým služebníkům."
"Určitě to byl Caren Risthart." přidala se Eleanor.
"Oh, to ne, má dcero." Gûntera se usmál tak radostně a vychytrale, jak nikdy předtím. "Naprosto jistě vím, že Caren Risthart za tím nestojí!"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 8. července 2014 v 21:21 | Reagovat

Na to, jak dlouho jsem to psal, to je docela krátké, já vím. Všímejte si však různých náznaků. Kdo sleduje facebookovou stránku Peregrinsy, ten ví, že tato kapitola je zvrat. Od teď už bude jen akce, itriky, vraždy a další temné věci ;)

2 Solembum Solembum | 8. července 2014 v 21:57 | Reagovat

Fíha... to vypadá zajímavě a sem rád že ra'zakové vstoupili na scénu rád uvidím jak to bude dál!

3 TRN TRN | 9. července 2014 v 10:28 | Reagovat

Vypadá to zajímavě musím se zeptat psal si že muži Sung Anu nerespektují ženy tak proč polechli Kílf jestli je to proto že je to bohyně tak chápu a za druhé vždiť Sung An je rozdělen a král tam má malou moc tak proč nezamíří k ostatním kmenům předem děkuju za odpověďi piš dál je to super!

4 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 9. července 2014 v 12:03 | Reagovat

Zdravím, o Sung-An jsem se moc nezmiňoval. Nerespektují tam manželky, ale i ženy všeobecně, to máš pravdu. Ovšem nejsou zcela bez respektu - koneckonců byla tam kdysi královna, ačkoliv kvůli tomu, že byla žena, tak její moc a moc jejich potomků značně uvadla.
A navíc, ono je těžké nerespektovat ženu, která přiletí na drakovi. Kdyby ses o to pokusil, nemusel bys to přežít ;)
Proč ke králi? Král má stále nejvyšší moc, nevím jestli jsi to špatně pochopil. Ale nemá už takovou moc, aby mohl diktátorsky vládnout všem kmenům, jako to bylo dříve. Tzn. že stále má největší armádu atd. ale ne tak gigantickou, aby měl hlavní slovo. Přesto je to stále král a udržuje snaží se udržovat mír, i když se mu to nijak zvlášť nedaří. Politický vliv má také velký, i když opět ne tak velký jako dříve (to se odvíjí od armády).
Ale konečně - je to jedna říše. I když mezi sebou občas bojují a nenávidí se, tak pořád jsou součástí jedné říše a všichni ví, že nemůže jít do takové války jen jeden kmen. Někdo má lodě, někdo má armádu atd.
A nakonec, kdyby odjel jen jeden kmen, kde vezmou záruku, že ho druhý nenapadne?

Této říši se brzy dostane prostor, toho se neboj. Koneckonců právě teď tam míří Arya s Murtaghem.

5 TRN TRN | 9. července 2014 v 13:29 | Reagovat

Dík

6 Racek Racek | 9. července 2014 v 13:40 | Reagovat

Bylo by zajímavé v příští kapitole kde bude Eleanor udělat aspoň část s pohledu Vandil bylo by to zajímavé. Kapitola se mi líbyla sice krátká ale o to lepší.

7 R3SCO R3SCO | 24. května 2016 v 18:04 | Reagovat

Jen malá drobnost. Ra´zakové jsou mláďata, a jsou podobní lidem. kdežto ti létací jsou lethrblaka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama