3. Eleanor

25. května 2014 v 22:08 | Argetlam Královrah |  Císařství zrady

Eleanor



Tráva byla zelenější a nebe modřejší. Písně ptáků nádhernější a všechna hojně vyskytující se lesní zvěř kypěla odvahou, neboť něco jako lov či požívání masa k jídlu zde bylo nepředstavitelné. Ač se jednalo o nejsevernější území na celém kontinentu, stejně tu byla teplá léta a studené zimy. A obyvatelé? Ti byli přátelští, věčně usměvaví a přející krásný den každému, kdo kolem nich prošel, třebaže většinu z nich ani neznali. Takový byl život v Maltansii - v zemi, kterou smrtelníci nazývali poloostrov Smrti.
Na první pohled to byl ráj! Nacházelo se zde tisíce malých vesniček, rozsáhlá síť potůčků a říček, sady plné plodných jabloní a broskvoní, obrovská pole, kde se pěstovaly obilniny a zelenina a všem rostlinám se zde dařilo, jako nikde jinde na celém světě. Nebyly tu žádné daně ani pánové, kteří by neomezeně vládli. A navíc lidé zde byli nesmrtelní. To, co smrtelníkům připadalo nemožné se v Maltansii měnilo ve skutečnost. Každý člověk žijící na tom území totiž vládl magií.
Někteří byli čarodějové, kteří užívali schopností jednoho z pěti základních elementů. Těch bylo nejvíce. Ale jiní byli kouzelníci - mocní mágové, dokázali vládnout všemi pěti elementy. Používali jen čtyři z nich, samozřejmě. Element Ducha byl totiž zakázaný a kromě kouzelníků ho už nikdo neměl v krvi. Všichni čarodějové, kteří ho dokázali používat, byli totiž před mnoha tisíci lety pobiti ve Velké válce. Jelikož schopnost používat některý z elementů byla dědičná, tak už žádný čaroděj ho nikdy ovládnout nedokázal. A pro kouzelníky byl Duch zapovězený. Magie pramenící z tohoto elementu byla právem označována za temnou.! Pro kohokoliv, kdo tyto kouzla někdy použil, nebylo cesty zpět. Každý člověk, co jimi vládl, toužil po moci a bohatství. Někteří více, někteří méně. Přestože to bylo nevysvětlitelné, čas od času se narodilo obyčejným smrtelníkům dítě, které vládlo elementem Ducha. Podle Velké rady se tím zlo pokoušelo o návrat.
V Maltansii žila také blonďatá kouzelnice Eleanor. Bylo jí 327 let a život ve své zemi nenáviděla. Její největší láska byla práce. Působila totiž jako špiónka v Careliánské republice. Nyní se však musela do své rodné země vrátit, aby Velké radě podala nové informace o výsledku posledních voleb. Lidem v Republice, kteří ji znali a považovali ji za přítelkyni, řekla, že jede navštívit své rodiče do demokratických měst na západě.
Své opravdové rodiče, Zemního čaroděje Kastraka a Větrnou čarodějku Jocelyn, ztratila, když byla ještě malá. Oba totiž byli špioni ve službách Velké rady a při jedné ze svých misí zemřeli. Eleanor to Radě nikdy nedokázala odpustit. A dnes bude muset těm nenáviděným lidem opět pohlédnout do očí, usmát se na ně a ujistit je, že je naprosto věrná zásadám čisté magie.
Ve skutečnosti netoužila po ničem jiným, než přivolat Ducha a všechny je rozdrtit jako červy. Dokázala by to! Moc jednoho kouzelníka byla totiž větší, než síla několika desítek čarodějů. Ale kromě ní bylo na světě dalších devětasedmdesát kouzelníků a ona pochybovala, že by se jim všem mohla postavit. Musela proto žít v přetvářce už přes tři sta let. Čas od času vycítili pátrači Velké rady moc Ducha někde ve světě. Eleanor vždy doufala, že se jedná alespoň o skupinku čarodějů či kouzelníků, kteří by se mohli Radě postavit. Dosud v tomto ohledu ale nepoznala nic jiného než zklamání. Pokaždé se přišlo na to, že se jedná o artefakt obsahující magii Ducha či mladého chlapce nebo dívku, u kterých se objevili magické schopnosti tohoto elementu. V zájmu míru a dobra, jak Velká rada své skutky odůvodňovala, museli být zničeni.
Nechala snění o návratu Ducha, když dorazila před Elementros, věž širokou asi 150 stop a vysokou tak, že její konec byl až nad mraky. Bylo to sídlo Velké rady postavené z bílého mramoru. Najít ji bylo snadné, jelikož šla vidět na míle daleko. Někteří říkali, že ji spatřili dokonce z dálky 100 mil, když bylo pěkné počasí. Teď však pěkné počasí nebylo a Eleanor by se musela trmácet deštěm a vichřicí, nebýt toho, že si povolala na pomoc Vodu a Vzduch, čímž se ochránila. Vděčila za to svým schopnostem kouzelnice. Žádný čaroděj by něco takového nedokázal, ani ti, kteří těmito dvěma živly vládli. Na rozdíl od kouzelníků, kteří mohli magii používat neomezeně, moc čarodějů byla omezená a pokud by kouzlo udržovali příliš dlouho, vyčerpalo by je to a v horších případech mohli i zemřít.
"Máš sepsané hlášení o výsledku tvé špionáže?" zeptal se ji Istrakon, nejstarší kouzelník ze všech a předseda Velké rady, poté co vyšlapala nekonečné schody až na vrcholek Elementrosu.
"Ano, velmistře," uklonila se, "tady je." řekla, podávajíc mu nažloutlý papír.
Předal to jednomu z dalších mistrů, aniž by si vůbec přečetl, co je tam psáno. "Výborně, Eleanor! Jsi velice schopná kouzelnice a věrná našemu řádu." Podíval se na ni, jakoby čekal, že mu svou věrnost potvrdí slovy. Když viděl, že Eleanor jen stojí a oplácí mu pohled, tak pokračoval: "Proto jsme se rozhodli svěřit ti mnohem důležitější úkol, než byly všechny ty, které jsi dělala doposud."
Istrakon zatleskal a do sálu vešli další čtyři lidé - dva muži, jedna žena a chlapec, kterému nemohlo být víc než patnáct. Vycítila, že se jedná o čaroděje a netrvalo dlouho, aby pochopila, že to mají být její společníci při plnění úkolu, který jí Velká rada zadá. Ale přesto, poslat kouzelnici a čtyři čaroděje? Musí se jednat o něco velice důležitého!
"Tohle jsou Moran, Vendry, Raent a Clara." Představil je Istrakon, zatímco ostatní členové Rady je všechny pozorovali, jako nějaký neobvyklý úkaz. "Ve stínech se skrývá strašlivá hrozba!" varoval je tichým hlasem.
Eleanor ucítila mrazení v zádech. Pak si vzpomněla, že členové Velké rady mají neobvyklou schopnost, tedy nechat se vystrašit i potkanem. O nic nejde, ujistila se.
Istrakon však pokračoval: "někde v Kaketainu jsme zachytili záchvěv Ducha! Zlo se vrátilo na tento svět v tu chvíli, kdy jsme se opovážili konečně věřit, že nás čeká věčný mír. Není pochyb, že naši nepřátelé i právě v tuto chvíli spřádají plány na zničení našeho velkého Elementárního řádu!"
Ucítila, jak se čtveřice čarodějů stojících za ní zachvěla hrůzou. Ona se zachvěla též, nikoliv však strachem, nýbrž vzrušením. Na tuto příležitost čekala celý život. Možná se jí konečně naskytne šance zradit Řád a uvolnit svou touhu, kterou potlačovala více než tři staletí. Probudit v sobě potenciál pátého elementu!
"Musíte ty odporné zrůdy najít," poručil Istrakon. "A zničit!"
"Jak si přeješ, mistře," odpověděla s drobnou úklonou. Poté se otočila a zamířila k dlouhým schodům vedoucím ven z věže. Postřehla přitom, že čarodějové se také uklonili a podle klapotu botou poznala, že ji následují.
"Mám-li vést tuto výpravu, pak chci znát vaše jména a věk" oznámila jim poté, co sešla věžní schody a usadila se do trávy. Oni se posadili naproti ní. "A také váš san!" dodala.
"Samozřejmě, kouzelnice." Souhlasila ta žena, ne že by měli na výběr.
Muži přikývli na souhlas. Eleanor se potěšeně usmála. Ve skutečnosti ji jejich jména nezajímala. A jejich nudné zážitky a zkušenosti také ne. Ale musela předstírat zájem a navíc to byl dobrý způsob, jak jim dát najevo svou nadřazenost.
První začala ta baculatá žena. Na první pohled bylo jasné, že se jedná o starší čarodějku. V jejích krátkých kudrnatých černých vlasech se totiž začínali objevovat stopy šedin.
Eleanor to překvapilo. Nesmrtelní totiž na sebe mohli brát podobu, jakou sami chtěli. Jaká žena by chtěla vypadat, jako stará ošklivá babka? Pomyslela si.
"Jmenuji se Clara a je mi již tisíc dvě stě třicet dva roků. Jsem členkou řádu Dafa-Nynta."
Nyní jí to konečně došlo: ta ženská byla jednou z pobožných bláznů. Přesto se Eleanor rozhodla, že ji nebude podceňovat. Patřila mezi nejstarší čaroděje a kouzelníky ze všech. Byla si jistá, že jí nelhala. Díky svému sanu dokázala nejen rozeznat pravdu od lži, ale také číst myšlenky, hlavně smrtelníkům (čarodějové a kouzelníci se totiž dokázali vpádu cizí mysli bránit), komunikovat na dálku a vycítit lidskou bytost na míle daleko.
"Stvořitelka mne obdarovala sanem nekonečné energie," pokračovala. "Dokážu používat Oheň neomezeně. Z úcty k naší milované Stvořitelce jsem přísahala, že nebudu nijak upravovat svou podobu."
Nekonečná energie. Eleanor už o tomto sanu slyšela. Byl velmi vzácný, dokonce ještě vzácnější, než ten její. Není divu, že jí vybrali pro tuto výpravu. Bylo naprosto jasné, že Clara je nejen jednou z nejstarších čarodějek, ale také jednou z nejnebezpečnějších. Možná, že v souboji by dokázala obstát dokonce i proti kouzelníkovi.
"Mé jméno je Vendry. Jsem sedm set padesát osm let stár a vládnu elementem Země. Patřím do řádu Alchymistů a díky svému sanu dokážu léčit ostatní a podporovat jejich energii a sílu magie." Představil se vysoký pohublý muž s dlouhými černými vlasy.
Podporuje energii a sílu magie, zopakovala si v duchu Eleanor. Nikdy o takovém sanu neslyšela, ale bylo jí jasné, že musí být velmi nebezpečný. Přísahala si, že pokud se rozhodne tu ubohou chásku zničit, tak Vendryho zabije jako prvního, její san v kombinaci s tím Clařiným musel být ohromně nebezpečný a silný. Společně by jistě byli tak mocní, jako kterýkoliv kouzelník, možná ještě víc.
"Říkají mi Raent," promluvil vysoký, plešatý muž s šedýma očima. "Ale mé skutečné jméno je Raentus. Je mi rovných pět set let. A vládnu elementem Vzduchu. Vzdal jsem se své cti i duše a vstoupil do služeb prastarého řádu Zmije. Mým sanem jest schopnost létat." Poslední větu pronesl s velice zřetelnou hrdostí.
Mým sanem jest schopnost létat. Zopakovala si Eleanor posměvačně v hlavě. Ne, že by to nebyl vzácný san, to vskutku byl. Jenže užitečný nikoliv. Nicméně stále byl členem řádu Zmije, a proto ho nemohla podceňovat. Byli to ti nejlepší zabijáci na celém světě.
Blonďatý chlapec s fialovýma očima si odkašlal, a když na sebe upoutal pozornost ostatních, promluvil: "Mé jméno je Moran a je mi čtrnáct. Stejně jako Raent, i já jsem členem řádu Zmije. Vládnu mocí Vody a díky svému sanu se mohu udělat neviditelným." Představil se a zatvářil se, jakoby o něčem přemýšlel. Pak se usmál: "Jo, to je asi všecko."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Racek Racek | 25. května 2014 v 22:17 | Reagovat

Zase Eleanor vážně?

2 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 25. května 2014 v 22:19 | Reagovat

To jméno jsem si oblíbil. Původně jsem císařství ani zveřejňovat nechtěl, jinak bych dal pochopitelně jiné.

3 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 25. května 2014 v 22:22 | Reagovat

Ale co se dá dělat, asi budu muset jednu Eleanor zabít :)

4 Racek Racek | 26. května 2014 v 15:48 | Reagovat

[3]:
To zas nemusíš

5 Jericho Jericho | 26. května 2014 v 19:46 | Reagovat

Ta první Eleanor je moc důležitá a tuhle nezabiješ jinak si tě najdu a vrazím ti do prdele Glamndring :D

6 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 26. května 2014 v 20:38 | Reagovat

Ty jsi si nějak jistý. :)

7 super.cz super.cz | 21. června 2014 v 13:31 | Reagovat

Bezva. Me ani nevadi, ze se jmenuje stejne. Jen pis dal, uz se tesim na pokracovani. Vypada to zajimave.

8 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 21. června 2014 v 17:05 | Reagovat

[7]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama