25. Světlonoši

3. května 2014 v 18:07 | Argetlam Královrah |  Odkaz Dračích jezdců - Peregrinsa

25. Světlonoši


Říká se, že oko je okno do lidské duše. Jestli to byla pravda, a jestli totéž platilo i pro elfy, pak duše princezny Eleanor byla čistá, jako nesmrtelná duše malého dítěte.
Lidé z Nardy a z celé Alagaësie už od svého příchodu žili pod vládou panovníků, kteří se na jejich názor nikdy neptali. Počínaje šíleným králem Palancarem a konče odvážnou královnou Nasuadou. Všichni králové a všechny královny, co kdy vládli, se prohlašovali milosrdnými, laskavými a věrnými svému lidu. Když se Nasuada ujala vlády, lidé věřili, že přijde změna. Proslýchalo se, že se sníží daně, potraviny a další nezbytné věci, které si obyvatelé museli kupovat. Koneckonců, proč dřít na poli, když elfové dokáží jídlo vyzpívat?
Nejenže změna nepřišla, ale poměry se ještě zhoršily. Nasuada povolila trpaslíkům, aby začali vyvážet své zboží do Alagaësie a v důsledku toho lidští obchodníci přišli o své výdělky. Museli proto přestat kupovat plodiny od prostých rolníků a ti kvůli tomu začali chudnout a nemohli si dovolit kupovat jídlo tak, jako dříve. Jejich nezbytnou stravu proto tvořilo jen to, co si sami vypěstovali. Bohatí trpaslíci bohatli a chudí lidé chudli. Taková byla spravedlnost, kterou jim bojovnice s tmavou pletí přinesla!
Návrh princezny Eleanor, aby si vládce a úředníky volili lidé sami, byl šokující a přestože lidé křičeli, že chtějí paní světla, jak ji obyvatelé Nardy začali říkat, tak ani ne o pár hodin později se objevili první pochybnosti, ale také jiné návrhy.
Thomas Greystone, jedenadvacetiletý muž, byl jediným synem středně bohatého obchodníka a říkal si, že jeho otec, on a dokonce i jeho matka, by dokázali město spravovat mnohem lépe, než ti neschopní pánové, kteří měli jen jednu věc, kterou oni ne - urozený původ.
Ještě než elfí princezna dokončila svou řeč, Thomas byl rozhodnutý udělat cokoliv, aby přinesl svému městu svobodu. Nebyl sice tak bohatý jako šlechta v zemi, ale v chudé Nardě byla jeho rodina jedna z nejbohatších a těšila se přátelství urozených pánů, kteří zde vládli. Vlastnil větší obnos peněz, fyzickou sílu a také měl politickou reputaci, jež rostla každým dalším úspěšným obchodem, který ve jménu svého otce, hlavy rodiny, vyjednal. Pro jednou měl všechno pro to, aby mohl dosáhnout svého cíle. Proto se rozhodl nemeškat a hned ten den, kdy Nardu obsadil Roran Kladivo, se vydal do města, aby pro svou věc získal další lidi, kteří smýšleli stejně jako on.
Bylo to snazší, než si myslel. Nejprve vyrazil do skrovně zařízené hospody kousek od hradeb, kam chodili především nejchudší rolníci. Thomas si byl vědom toho, že ho tito lidé znají, minimálně tedy jeho jméno, a váží si ho, neboť o něm bylo známo, že i přes nevoli a zákazy svého otce, často obdarovával žebráky a další prosté obyvatele penězi či jídlem. Stačily dva večery k tomu, aby získal více než dvacet mužů a žen, kteří s ním sdíleli tentýž názor - že by královna Nasuada měla být svržena a na její místo zvolen někdo z lidu. Muž, který by byl králem pouze na několik let. Začali si říkat Světlonoši.
Krátce na to vyrazil do hostince dál od hradeb, kam už chodili lidé, kteří měli menší majetek - kováři, nepříliš bohatí obchodníci, slabší mágové, jež léčili ostatní obyvatele Nardy a také strážní z města. Nyní dokonce i vojáci Rorana Kladiva a Baliana Selaginea kteří nyní tvořili spolu s Carenem Risthartem alianci. Bohatší bojovníci s Teirmu se však nezahazovali v krčmách, jako byla tahle. Měli totiž mnohem slušnější plat, aby si mohli dovolit lepší. Thomas musel být opatrnější nejen kvůli těmto vojákům, ale také se obával, aby ho někdo neudal městským strážným. Obával se však marně. Zde s ním souhlasilo méně lidí a ostatní se většinou zdrželi svých názorů. Co ho však překvapilo, že s jeho názorem sympatizovali i tito vojáci a někteří strážní z Nardy. Skupinka Světlonošů se tak opět rozrostla a již jich bylo více než dva tucty. Thomas zprvu přemýšlel, že začne vybírat menší poplatek, aby mohl financovat akce, o kterých snil večer před spaním, ale pak si řekl, že peněz má on sám dost a navíc by to mohlo některé potenciální Světlonoše odradit.

"Obyvatelé Nardy!" Thomas stál na náměstí a s pohrdáním poslouchal proslov muže, který si zřejmě myslel, že osvobodil město od obrovského utrpení. "Zrada, kterou jste spáchali na lordech tohoto města, budiž vám ve jménu jejího Veličenstva královny Nasuady odpuštěna!"
"Žádnou jsme nespáchali…" Pomyslel si.
"Jménem jejího Veličenstva, naší královny, vám také představuji nového správce Nardy, lorda Wentshielda."
"Obchodníka Wentshielda, který utratil půlku svého majetku na úplatcích, aby se stal lordem."
Potlesk se nedostavil.
"Nyní mu předávám slovo."
"Děkuji Vám, hrabě Kladivo." Posunul své mohutné tělo dopředu. Thomas si pomyslel, že vypadá jako obrovský sud. "A samozřejmě děkuji také naší drahé osvoboditelce a královně Nasuadě."
"Tyrance Nasuadě, přítelkyni urgalských monster, zplozenou černým ďáblem a nyní již snad hnijící někde pod zemí."
"… a na závěr bych rád oznámil, že jsem zajistil, aby hostinští po celém městě, dali každému korbel piva zdarma na oslavu mého zvolení!"
"Jen sprostý trik, jak udělat z lidu slepé ovečky, nic víc!"
Ať už to byl trik či ne, potlesk se toho odpoledne ozýval hlasitě. Ale ne tak hlasitě, jako zněl po proslovu paní světla, říkal si Thomas spokojeně.

"Pane Greystone, velice se omlouvám, že vás ruším, lord Wentshield mě poslal, abych vám vyřídil jeho srdečné pozdravy a zároveň vás pozval na dnešní hostinu pro nejvznešenější obyvatele Nardy, aby prodiskutovali budoucnost našeho města." Sdělil poslíček bez jakéhokoliv náznaku emocí v hlase. Thomas ho znal. Byl to Edwin, jeden ze Světlonošů.
"Hostinu?" Podivil se Cleiton Greystone, Thomasův otec. "Tak narychlo?"
"Lord Wentshield se omlouvá, ale věří, že jako jeho dlouholetý přítel pochopíte nezbytnost vyřešení této záležitosti a dostavíte se, velice o vaši přítomnost stojí!"
"Jednoduše řečeno: Přijďte nebo budete mít problém."
"Samozřejmě," usmál se Cleiton, "co bych to byl za přítele, kdybych nedorazil. Vyřiďte, prosím, že já i má žena se nemůžeme dočkat."
Užuž se otáčel k odchodu, když si Edwin odkašlal. "Ehm, pane Greystone, lord Wentshield trval na tom, aby přišel i váš syn, pan Thomas."
"Trval na tom?" V jeho očích se objevil záblesk hněvu, že jeho dřívější soused najednou může poroučet. "Tak to můj syn dorazí, samozřejmě."

"Počkej!" Dohonil ho. "Proč mě chce na té hostině? Ví o Světlonoších?" Ztišil hlas.
"Myslím, že ne." Odpověděl Edwin. "Slyšel jsem něco o tom, že se jeho dcera má vdávat."
Thomas se zasmál. "Takže ten idiot se sotva stal lordem a už provdává dceru za nějakého barona nebo někoho?"
"Ehm něco takového." Nedíval se mu však zpříma do očí. "Už musím jít."
Mladý vůdce Světlonošů už neměl čas přemýšlet, co měl ten rozhovor znamenat. Musel se připravit na hostinu.

"Ten zmetek je teď vládce Nardy, nezapomínej na to!"
"Ano otče." Protočil oči. Další z nudných kázání. Thomas je poslouchal již tisíckrát.
Nenáviděl to drncání kočárů po městských ulicích. Nejraději ze všeho by jel na koni, nebo třeba šel i po svých, jen ne kočárem. Jenže královna Nasuada jednou posadila svou zadnici do nového způsobu přepravy a šlechta po celé Alagaësii se začala domnívat, že napodobením toho podivného vozu dají najevo svou nadřazenost celému světu.
"Nyní jsme třetí nejbohatší rodina v Nardě." uvažoval Cleiton nahlas. "Lordi byli povražděni a není pochyb, že město teď ovládnou obchodníci. Budou si pro sebe snižovat daně, jak se jim zlíbí. Musíme zajistit, abychom měli hlas v radě."
Neposlouchal. Nudné a bezbarvé snění jeho otce o budoucnosti ho ani v nejmenším nezajímalo. "Ovšem, otče." Proč si nový vládce města vyžádal jeho osobní přítomnost? Opravdu nic netuší o Světlonoších? Všiml si, že i Ryene Greystone, jeho matka, je unuděná. Její obtloustlý manžel už ji nepřipadal tak atraktivní jako před dvaceti lety, když si ho brala. Reynina krása ovšem přetrvala.
"Samozřejmě, tě musíme oženit. Co říkáš na Swingi Leinsteine? Její otec obchoduje se šperky, je to nejbohatší muž ve městě. Také je již v plodném věku, takže můžeš završit manželství dítětem poměrně brzy. Ano, myslím, že tak to bude nejlepší."
"Zní to jako výborný nápad, otče." Proč se Edwin vyhýbal jeho pohledu? Zradil ho někdy ze Světlonošů?
"Ovšem, jak jinak také by mohl znít? Neříká se mi to snadno, synu, nechci totiž znít namyšleně, ale oplývám bravurními nápady již od útlého dětství!"
"To je skvělé, ot…" Nyní mu konečně došlo, co zní jako výborný nápad. "Cože, chceš mě oženit se Swingi Leinsteine?" vykřikl zděšeně. "Vždyť vypadá jako kůň! Raději mít v posteli vepře, než ji!"
"Myslím, že je to výborná partie, drahoušku." Prohlásila jeho matka. "Jistě, ta holka vypadá odpudivě, ale nemusíš s ní spát celý život. Stačí jí udělat syna nebo dva a potom, nebo již předtím, si najít milenku, nebo občas tajně zajít do nevěstince." Mluvila, jakoby se právě bavili o počasí.
Kočár se zastavil a kočí urychleně přiběhl, aby jim otevřel dvířka.
Ryene Greystone si všimla šokovaného výrazu svého syna, proto dodala: "Spousta mužů to tak dělá, věř mi. Není na tom nic špatného."
Thomas si nemohl nevšimnout, že hodila nenápadný a rychlý pohled na svého muže. Ten se jen zachechtal: "Jo, hochu! Každý pravý muž chodí do bordelu, jen se o tom nemluví. Chachacha!" A plácl svou ženu, jež právě scházela po malých schůdcích na zem, po zadku. Ta se jen zachichotala. Znechuceného pohledu svého syna si zřejmě ani jeden nevšimnuli.
"Tak kdepak je náš nový lord, vládce Nardy?" zahulákal Cleiton a běžel napřed od své rodiny, aby snad o něco nepřišel.
Thomas, přemýšlejíc o nespravedlnosti, jež ho postihla, kráčel vedle své matky, která si ho z ničeho nic přitáhla k sobě silou, za niž by se nemusel stydět leckterý voják. Možná se mu to jen zdálo, jelikož to nečekal.
"Zatím s ním musíme ve všem souhlasit, aby na nás nepadl stín podezření?" zašeptala mu.
"Stín podezření?" nechápal.
Oba šli tak, že se na sebe ani nepodívali. Jen se rozhlíželi kolem a usmívali se na sluhy i další návštěvníky.
"Neboj se, i kdybych tu děvku musela sama podříznout, tak si ji nevezmeš."
Thomas se na ni s hrůzou podíval. Jistě, Swingi byla ošklivá, dokonce ani prase nebylo nevzhlednější než ona, ale zabít ji, protože o ni její možný snoubenec nestojí? To bylo trochu moc!
"Co je? Snad sis nemyslel, že tě nechám, aby ses oženil s takovou nulou s krysím ksichtem?"
"Ale otec…" víc ze sebe nevymáčkl. Stále byl šokovaný.
"U všech bohů, opravdu si myslíš, že ten tupec by dokázal vyjednat jediný obchod bez mé tajné pomoci? Dalo to spoustu práce, přesvědčit ho, že vše je jen a jen jeho zásluha." usmála se na něj. "Ach, lady Twisteine, jaké nečekané potěšení, má drahá přítelkyně! Slyšela jsem, že jsi zasnoubená, to je vskutku radostná novina. No ne, tohle je elfská výroba?"
Thomas si až nyní všiml, že jsou v obrovské síni. Nějak pozapomněl na skutečnost, že "hostina" ve vyšší společnosti neznamená jen jídlo a pití, nýbrž také tanec a hudbu. A spousty, spousty neuvěřitelně nudných lidí. Nevzhledný žlutooranžový oblek, který si musel obléct, ho svědil po celém těle. Přemýšlel, jak moc neslušné by bylo, kdyby popadl jeden z nožů na stole poblíž a pořádně se podrbal po zádech. Rozhodl se, že to nebude zkoušet.
"Pan Thomas Greystone?" ozval se za ním ženský hlas.
"Ano?" otočil se a div neoněměl hrůzou; stála tam ona! V růžovočervených šatech prošívaných zlatou nití tak jemnou, že nepoznal, kde zlatá barva začíná a kde končí, jen ji občas zahlédl, když se před ním nakrucovala, což zřejmě měly být vyzývavé pohyby. Nakonec to ale vypadalo, jako když se prase rochní v bahně. Thomas si nevzpomínal, že by někdy viděl něco nechutnějšího. Bylo mu jí líto. "Ta dívka se nikdy nevdá!" pomyslel si. "Pokud si ji ovšem nevezmu já."
Swingi Leinsteine se na něj usmála. Zuby měla kupodivu zářivě bílé. "Váš pan otec, říkal, že…"
Začal se potit. Ale naštěstí, se nemusel dozvědět, co jeho otec říkal, neboť se ozvalo cinkání o skleničku, čímž se zřejmě někdo snažil upoutat na sebe pozornost.
Nemusel hledat dlouho. Na schodišti vedoucím hlouběji do paláce stál nový lord města, se svou ženou a dcerou. Thomas si matně vybavoval, že se jmenuje Diane. Byla vcelku pohledná. Vedle stál Caren Risthart, nyní již zase lord, se svou ženou, sestrou a tchánem. A také tam byl Roran Kladivo, dobyvatel Nardy.
"Přátelé," pozdravil je lord Wentshield s širokým úsměvem ve tváři, "jsem velice potěšen, že jste všichni přišli!"
Ozval se hlasitý potlesk.
"Ach, děkuji. Ale dnešní večer by neměl být jen zábava! Není to tak dlouho, co se po našem městě bez jakéhokoliv omezení pohybovaly stvůry toužící zavraždit každého muže, ženu i dítě v celé Alagaësii!
"Naštěstí nás naše černá královna zachránila…"
V celém sále nebylo jediného člověka, který by se opovážil promluvit.
"Narda je známa, jako město míru. Ležíme hluboko v horách a až do nedávna jsme nečelili žádnému útoku zvenčí více než sto let! Monstra žíznící po naší krvi se jednoho dne vrátí a my musíme být připraveni! Mezi zdejšími vládci musí panovat jednota a mír! Pánové Nardy byli zákeřně zavražděni těmi stvůrami, co ovládli mysl několika zdejších lidí! Nyní nás, kdo zde mají nějakou moc, je už jen několik a musíme se sjednotit!"
Jeho další slova přerušil hlasitý potlesk, který započal Caren Risthart a šířil se celou místností, přičemž všichni lidé se postupně přidávali. Roran Kladivo se nervózně ošíval. Zřejmě nebyl na takové věci zvyklý, koneckonců, byl to bojovník, ne politik a už vůbec ne urozený muž. Vlastnil sice titul hraběte, ale to jen z toho důvodu, že se Safira Zářivá šupina vylíhla jeho bratranci. Jinak to byl sedlák nebo tak něco.
"Abych posílil moc a jednotu našeho velkého města," přerušil hluk v místnosti lord Wentshield, "nabízím ruku své krásné a jediné dcery lady Diane jednomu z nejčestnějších a nejlepších mužů, jaké naše město má, panu Thomasi Greystoneovi!"
Poslední, co Thomas uviděl, než ho obklopil jásající dav lordů, lady, baronů, baronek a dalších lidí z vyšších vrstev, byl pohled, který si vládce města vyměnil s jeho matkou.
Kráčel směrem ke schodům, kde stála jeho možná snoubenka. Nepoznal, odkud se vzal, ale najednou tam byl jeho otec. "Slušně to odmítni!" zašeptal výhrůžně. Z jeho dechu páchlo víno.
Thomas byl na chvíli zmatený. Krátce předtím, než došel ke schodům, si uvědomil, že pokud si vezme lady, pak se podle nových zákonů královny Nasuady stane lordem. A ne ledajakým. Stejně jako on i Diane byla jedináček, zdědí nejen majetek svého otce, ale také veškeré bohatství Wentshieldů a dokonce i pozici vládce Nardy. Toho se jeho otec bál? Že se ze syna stane jeho pán? Potom to byl oprávněný strach!
"Má lady," uklonil se před Diane, "můj pane," podíval se Vextovi Wentshieldovi do očí, "s obrovským potěšením přijímám tuto laskavou nabídku!"

Odejít z plesu se mu nepodařilo, musel tam tedy počkat až do konce. Nebylo to ale tak nudné, jak si myslel. Celý večer protančil s lady Diane a poznal, že je to skvělá dívka.
Poté zamířil rovnou do krčmy, kde se setkávali Světlonoši.
Cestou vychladlo jeho počáteční nadšení a začal přemýšlet, proč to Wentshield udělal. Ve městě byli důležitější rod Leinsteinů, než Greystoneů, a ti měli syna v Thomasově věku. Být na místě Wentshielda, rozhodně by svou dceru neprovdal za sebe. Spíše by dohodnul nějaký sňatek v Teirmu nebo Kuastě.
Došlo mu také, že, bude-li to nutné, může svého tchána zavraždit a tím by se stal vládcem Nardy. Světlonoši by pak nejen že měli peníze, zbraně a muže schopné bojovat za ušlechtilé cíle, ale také jedno celé město. Jenže byli by sami proti celé Alagaësii. Musel by sehnat ještě někoho. Carena Ristharta. Ten by byl ideální - zradil jednou, zradí podruhé.
Cesta uběhla tentokrát neobyčejně rychle. Za deset minut byl před hostincem. Tam už čekali Světlonoši, kterým sdělil, co se stane na hostině.
Byl právě uprostřed tichého proslovu, když Edwin, sedíc naproti němu, nečekaně ztuhl. "To je Wentshield!" zašeptal.
Někdo mu položil tlustou ruku na rameno.
"Můj pane. Přidáte se k nám?"
"Vlastně ano," odpověděl Vextus, "velmi rád."
Pět vojáků, kteří tvořili jeho doprovod, se rozestoupilo okolo stolu.
"Takže," usmál se městský lord, "už máte nějaký plán, jak svrhnout tu prohnilou děvku Nasuadu?"
Thomas čekal cokoliv, jen ne tohle. Zalapal po dechu.
"Copak jsi nepřemýšlel, proč jsem ze všech možných urozených pánů vybral právě tebe, aby sis vzal mou dceru?"
"Ty jsi věděl o Světlonoších?"
"Samozřejmě! A mám plán, jak dosáhnout naších společných cílů. Ale musíme jednat rychle!"
"Plán?" podivil se Thomas.
"Ano, ale musím jednat rychle," opakoval, "zítra Caren Risthart odjíždí zpět do Teirmu a Roran Kladivo se vrací do údolí Palancar. Dokud Nasuada spí spánkem mrtvých. Ano, tím spánkem," přikývl, když viděl jejich zmatený pohled, "tak já, lord Risthart, hrabě Kladivo a lord Selagine, jsme čtyři největší lidští vládci v této části Alagaësie. A pár mil za branami města jsou urgalové!"
"Co nám chcete říct, lorde Wentshielde?" Thomas našel své na chvíli ztracené sebevědomí.
"Pokud někdo z nás bude zavražděn poblíž Nardy, ve středu této oblasti, pak vypukne válka! Risthart zradil Kladiva a porušil mír s urgaly. Zabijte Carena Ristharta a Calla Risthart s Balianem Selaginem se začnou přít o vládu nad Teirmem. Stín podezření padne i na urgaly a na Rorana Kladiva!"
Bylo překvapivě snadné mluvit o smrti jednoho muže, který zradil Nardu. "Ale mezi podezřelými budeš i ty!"

"A proto ho zabiješ tak, aby bylo naprosto vyloučené, že bych takový zákeřný útok nařídil já!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 3. května 2014 v 18:11 | Reagovat

Užijte si kapitolu a napište, jak se Vám líbila :)

2 Jericho Jericho | 3. května 2014 v 18:34 | Reagovat

Paráda,takováhle nová frakce tady chyběla a doufám že získá velkou moc. Dál by určitě chtělo napsat něco o tom co je s Eragonem aspoň se zmínit a jedna technická - Ronan nikdy neměl problém se vyjadřovat k davům v tomhle byl pravým opakem Eragona. Myslím že mluvím za všechny když řeknu že se těšíme na další kapitoly :D

3 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 3. května 2014 v 19:29 | Reagovat

[2]: Díky za upozornění. Frakce získá větší moc, než byste čekali, ale víc neprozradím ;)

4 Neyra Calene Neyra Calene | 4. května 2014 v 21:15 | Reagovat

Tak tahle kapitola je opravdu pěkná!
Takové... odlehčení a při tom víc a víc intrik ;) Trochu mi to připomnělo Martina, či spíš Douglassovou :) Napiš brzy, myslím, že víc čtenářů se těší na pokračování ;)

5 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 4. května 2014 v 21:17 | Reagovat

[4]: Od Martina čerpám hódně inspirace! Douglassovou neznám, co napsala?

6 Neyra Calene Neyra Calene | 4. května 2014 v 21:22 | Reagovat

[5]:
Martin každému jen prospívá :D
Trilogii Poutníkův návrat, u nás ji moc nikdo nezná, první díl je Válečná sekera ;) Je to takové zvláštní dílko, trochu vybočuje z řady :D

7 Racek Racek | 6. května 2014 v 20:24 | Reagovat

Zajímaví už se nemůžu dočkat další

8 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 6. května 2014 v 20:59 | Reagovat

[7]: Dočkáš se, slibuji ;)

9 Hanka Hanka | 8. května 2014 v 19:56 | Reagovat

Je to bezva pokracovani. Souhlasim s tim ze bys tam mel dat neco o Eragonovi. A pro me i neco o Murtaghovi. Strasne ho zboznuju a smutnim kdyz nevim co s nim a s Trnem je. Tak te prosim dej tam kapitolku zase o Murtaghovi

10 Víťa Víťa | 19. května 2014 v 18:24 | Reagovat

Jsem moc zvědav co bude dál moc se těšim

11 Střibřenka Střibřenka | E-mail | 11. června 2014 v 12:55 | Reagovat

Musím se přiznat že tahle kapitola mě moc nezaujala, spíš by mě zajímalo co je s Eragonem a jestli jsou zničena úplně všechna Eldumarí. A jestli se z Murtagh dostal z té otravy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama