2. Rendrek

8. května 2014 v 11:40 | Argetlam Královrah |  Císařství zrady

2. Rendrek


Konečně jsou tam. Knížeti Rendrekovi z rodu Mantireků se naskytl pohled, jaký si naposled vychutnal před sedmi lety. Před ním, jeho družinou a jeho sedmnáctiletým synem, se tyčily mocné hradby Dračího Kopce, hlavního města kaismerské říše. Původně to byl hrad, který stál na hoře nazývané Dračí kopec. Později se však podhradí natolik rozrostlo, že dostalo své vlastní hradby a vzniklo město stejnojmenného názvu.
Spolu s ostatními dvanácti knížaty po celé říši, i on dostal zprávu o vraždě císaře. Bylo to naprosto nečekané a šokující. Semarus III. byl jediný císař za posledních 200 let, během jehož vlády nedošlo k žádnému vojenskému konfliktu s Careliánskou republikou ležící na západě za Trandskými horami. Nikdo si proto nemyslel, že by Careliáni mohli zrovna tohoto císaře chtít zavraždit. Přesto to však nemohl být nikdo jiný. Vždycky to byla oni! Nyní se měla konat volba nového císaře.
Poprvé v sedmi sty leté historii, se této volby bude účastnit i žena. Celá říše slyšela o tragickém osudu knížete Sertika Iteraka, který zemřel, aniž by po sobě zanechal dědice. Proto místo v čele nejsevernějšího z třinácti knížectví zaujala jeho dcera Fellindra. V takových případech bylo po celé říši zvykem, že si kněžna vzala svého strýce, bratrance či jiného muže, který nosil jméno jejího rodu, aby se pak stal knížetem a vládcem celého panství a získal tím řadu práv, jako třeba účastnit se volby císaře. Fellindra však bratrance neměla a svého jediného strýce nechala obvinit z otcovy vraždy a následně popravit. Celý tento postup se samozřejmě neobešel bez nesouhlasu lordů z Amitrie, vazalů Iterackého knížete. Ti se pokusili o povstání, jehož cílem bylo dosadit do čela amitrieckého knížectví jednoho z nich. Vůdcem povstání byl jistý lord, na jehož jméno si Rendrek nevzpomínal. Avšak Fellindra ho nechala také popravit a od každého lorda účastnícího se povstání, si vzala do péče jeho nejmladší dítě, aby sloužily jako rukojmí pro případ, že by se jejich lordi otcové opět rozhodli pro povstání. A nyní, když se měla konat volba císaře, Fellindra se jí bude, jménem amitrieckého knížectví, účastnit také. O tom ho informoval posel Nejvyššího velekněze Iliatských bohů. Dokonce může kandidovat na císařovnu. I když Rendrek pochyboval, že ta dívka má ambice usednout na císařský trůn. A i kdyby, je jistě natolik chytrá, aby věděla, že ostatní knížata nikdy ženu nezvolí.
S největší pravděpodobností budou opět pouze tři kandidáti na císařský stolec. Prvním z nich bude jistě Semarus Malent, císařův syn. Druhým bude nepochybně Praimer Haimend, známý jako Válečný kníže. A třetím bude on sám, Rendrek z rodu Mantireků, kníže Vešnetský! A nepochyboval, že právě on bude novým císařem Kaismeru. Po celé říši se šířily zvěsti o krutosti Válečného knížete a o jeho tyranské vládě v breidském knížectví. Díky tomu měl Praimer pramalou šanci na vítězství ve volbě. A rod Malentů seděl na trůnu již po dvě generace. Oba císařové z tohoto rodu sice vládli spravedlivě a čestně, ale i tak nebyla šance, že na trůn usedne člen tohoto rodu potřetí. Něco takového se nestalo od samotného vzniku císařství. Mantirekové a Malentové byli blízcí spojenci. Nejenže byli sousedy. Ale měli společné předky a kdysi tvořili jedno království, navíc Malentové jako první pomohli Mantirekům, když se kníže Tatianus z rodu Tryianů před dvěmi sty lety rozhodl rozšířit území svého knížectví a zaútočil na Vešnetsko.
Aniž by vnímal cestu, dojel se svou družinou až k branám Dračího Kopce. Přestože to bylo už několik let, co naposled hlavní město navštívil, nerozhlížel se. Na rozdíl od svého syna, který byl ve městě teprve podruhé v životě. Vleklým tempem nakonec dojeli až na kopec, kde za druhým opevněním stál Drasmiánův palác - sídlo kaismerského císaře.
"Vaše Milosti," uklonil se sluha čekající před vstupem do paláce, "mohu vás odvést do vašich komnat?"
"Samozřejmě," usmál se Rendrek. Byl zvyklý chovat se ke svým poddaným i sluhům s patřičnou slušností a drobným náznakem respektu, díky čemuž ho měli mnozí v oblibě. "Kdo, kromě mne, již dorazil?"
"Obávám se, že nemnoho knížat, vaše Milosti." Odpověděl, "zatím pouze jejich Milosti knížata Landrek, Yendrik, Malent a Tryian.
Pochopitelně, pomyslel si, pouze jižní pánové, kteří to do Dračího Kopce mají blíž, než jejich protějšci ze severu. "Tak tedy pojďme!" vyzval sluhu i svou družinu. Koutkem oka zahlédl, jak štolbové běží ke koním, aby je ustájili.
"Bude si vaše Milost přát ještě něco?" ptal se tentýž sluha krátce poté, co se Rendrek zabydlel ve svých komnatách.
"Jen malou drobnost. Odveď mě ke komnatám knížete Landreka."
"Vaše Milosti," uklonil se, "prosím následujte mě."
Kníže Landrek byl velmi starý. Měl již více než 70 let, přesné číslo Rendrek neznal. Říkalo se, že s věkem přichází moudrost. Jestli to platilo i u vévody Daniuse Landreka, nikdo nevěděl. Ten se totiž s moudrostí starého muže již narodil. Během jeho čtyřiceti leté vlády vzrostlo bohatství Zlatého Přístavu, hlavního města Loindska, o polovinu původního majetku. Landrekové už léta předtím byli nejbohatší rodem v císařství, vyjma Šlanteraků. Ale teprve Danius III. ze Zlatého Přístavu udělal světovou obchodní velmoc. Takového majetku dosáhl díky bezchybně vedené politice. Danius totiž mohl být císařem Kaismeru, ale v poslední volbě se rozhodl nekandidovat, i když měl nadpoloviční podporu vévodů. Místo toho dal hlas Semarusovi III., který výměnou za jeho podporu snížil Zlatému Přístavu daně z obchodu.
"Jeho Milost, kníže Rendrek VI. z rodu Mantireků, pán Vešnetska." ohlásil ho komorník poté, co dorazil do soukromých komnat Loindského knížete.
"Můj pane." oslovil s drobnou úklonou svého protějška sedícího ve svém křesle. Etiketa to sice nevyžadovala, nicméně on tam byl s prosbou a trocha úcty mu v žádném případě nemohla uškodit.
"Ale no tak, Rendreku. Tyto zdvořilosti snad nejsou třeba." řekl a pokynul mu rukou, aby se posadil naproti němu. "Známe se už dlouho!" Luskl prsty a služební začali přinášet jídlo.
"Zdá se, že jsi mě očekával Daniusi," poznamenal z míry vyvedený Rendrek.
"Samozřejmě, že ano." Ujistil ho, popíjejíc víno, aby zamaskoval svůj drobný úsměv. "Jdeš mě požádat, abych ti dal svůj hlas ve volbě."
Ani se nesnažil přemýšlet, jak to mohl vědět. "Vidím, že zvěsti o tobě nelhali, příteli." Proslýchalo se, že Danius ví věci ještě dříve, než se stanou. Rendrek věděl, že to nejsou čáry, nýbrž důkaz geniality starého muže sedícího před ním.
"Vážně?" otázal se s předstíraným překvapením. "Mohu tě ujistit, že o tobě žádné takové pověsti neexistují, příteli."
To Rendreka znejistilo. Je to lichotka či urážka? Přemítal. Možná obojí… "Vskutku?"
"Vskutku!" přitakal. "Ale měli bychom jít k věci, nemyslíš?" změnil téma. "Dobrá! Máš moji podporu, ale budu za to něco chtít."
Tón, jakým to řekl, se mu nelíbil. Naznačoval totiž, že ta cena nebude žádné drobné gesto přátelství, ale něco velkého. Rozhodl se mlčet a počkat, o co ho kníže požádá.
"Jak jistě víš, mí synové jsou idioti." Pravil.
Rendrek se nadechl… a pak vydechl. "Ach, to jistě ne." Namítl ze slušnosti, i když věděl, že je to pravda. Tolik moudrosti, kolik bohové přidali vévodovi Landrekovi, na oplátku ubrali jeho synům.
"Nech si to!" okřikl ho, jako nějakého sluhu. "Jsem příliš starý, aby na mě takové laciné lichotky mohly působit. Dědicem loindského knížectví bude můj vnuk - Danius V." oznámil. "Cena za můj hlas je taková: až přijde den, kdy odejdu, ty, císař Kaismeru, i Nejvyšší velekněz podpoříte nárok mého vnuka proti nároku mého syna! Dosadíte ho na Laisendřin stolec, třeba i vojenskou silou, bude-li to nutné!"
Rendrekovo srdce vynechalo několik úderů. Na okamžik dokonce zapomněl dýchat. Upřednostnit nárok syna před otcem? Něco takového bylo neslýchané. Ze strany Daniuse III. to byla ukázka hlubokého pohrdání vlastním synem. Byla to nejhorší urážka, jakou mohl otec svému synovi uštědřit. Ať už byl Danius IV. hlupák či ne, Rendrek věděl jedno: Danius V. nepředběhne v nástupnické linii svého otce bez vojenského konfliktu. Nikdy! Ale stále to byla malá cena za císařský trůn. "Platí!"
Kníže Landrek se usmál. "Výborně. Tak snad bychom mohli přejít k večeři, nemyslíš?" Luskl prsty a přiběhli knížecí ochutnávači, aby zkontrolovali, zda jídlo není otrávené. Tato bezpečností opatření si knížata zajistila, když se při volbách císařů začaly praktikovat vraždy a travičství. Když se vše ukázalo v pořádku, s chutí se pustili do vydatného jídla.
"A já se vás ptám, moji pánové, který z vás hodlá kandidovat na císaře Kaismeru? Ve jménu bohů vyzývám vás, přihlaste se!" zaburácel mohutný hlas Nejvyššího velekněze.

Konečně tu byl ten den. Den první volby. Všech 12 knížat a 1 kněžna se sešli u kamenného stolu, v jehož čele seděl samotný Nejvyšší velekněz. Rendrek litoval, že nestihl přesvědčit více vévodů o jejich podpoře. Nu co, pomyslel si, podpora Daniuse bude muset v prvním kole volby stačit!
"Já!" ozval se hlas někde z konce stolu. A jeden z vévodů se postavil. Stál velmi vzpřímeně, ačkoliv byl celkem starý. Působil elegantním dojmem. Rendrek ho neviděl již téměř dvě dekády, přesto ho poznal. "Já, Ulfrik VII. z rodu Selantů hodlám kandidovat na císaře Kaismerské říše! Budu-li zvolen, slíbím vám obchod a bohatství plynující z něj! Otevřu hranice s Careliánskou republikou a navážu obchodní vztahy s městy na západě!" řekl a posadil se.
Bylo jasné, že Selant se bude ucházet o císařský titul. Jeho rod to tak dělal v každých volbách, ačkoliv pro ně nikdo nikdy nehlasoval. "Jak jsem na to mohl zapomenout?" Pomyslel si.
"Kdo další hodlá stanout v čele Kaismerského císařství?" zahřměl opět hlas Nejvyššího velekněze.
Rendrek se postavil. "Já, Rendrek VI. z roku Mantireků oznamuji svou kandidaturu ve volbách císaře! Zvolíte-li mne, udělám přesný opak toho, co vám nabízí kníže Ulfrik! Uzavřu hranice s Republikou, navážu obchodní vztahy se všemi známými zeměmi po celém světě za podmínky, že též přestanou s Republikou obchodovat! Tohle vám nabízím: zničení Careliánské republiky bez prolití jediné kapky krve!" Posadil se a pozorně sledoval, jakou reakci vyvolal u ostatních knížat. Zdálo se, že je to minimálně zaujalo. Nic jiného ani žádat nemohl. Zničení Republiky totiž slibovali urození pánové ucházející se o titul císaře již od vzniku říše.
Opět se ozval Nejvyšší velekněz: "kdo další?"
Tentokrát se postavil kníže středního věku s černými vlasy a bradkou stejné barvy. Byl oblečen do slavnostní zbroje a u pasu mu visel meč. Rendrek o tom meči již slyšel, jmenoval se Zhouba. A jeho vlastníkem nebyl nikdo jiný než kníže války - Praimer Haimend.
"Já, Praimer z rodu Haimendů, zvaný Válečný kníže hodlám kandidovat na císaře Kaismeru!" promluvil. "Co vám slíbím? Nebudu se zbaběle schovávat za nikoho jiného! Vytáhnu v čele armády a dobudu Careliánskou republiku! A proč se spokojit jen s ní? Máme největší loďstvo na světě! Napadnu země na východě i na jihu a obsadím je! Nakonec dobydu i severská království a demokratická města na západě! Sjednotím celý svět pod vládou Kaismerského císaře!"
Kdyby tato slova pronesl kdokoliv jiný, zřejmě by všichni byli šokováni. Ale od muže, jehož pověstná krutost děsila obyvatele po celém Kaismeru, nikdo nic menšího ani nečekal. Jediné způsoby řešení problémů, které Praimer Haimend znal a uznával, byly ty, při nichž tekla krev.
"Je zde někdo další, kdo má zájem kandidovat na císaře?" zeptal se Nejvyšší velekněz.
Tentokrát se postavil muž, jehož Rendrek velmi dobře znal - jeho synovec. "A vnuk Daniuse Landreka!" Uvědomil si. "Opravdu upřednostní Danius jeho před svým vlastním vnukem?" Přemítal. Nebylo by to nic neobvyklého, koneckonců kníže Landrek byl muž, který o svém synovi prohlásil, že je idiot a vyškrtl ho z nástupnické linie.
"Já, Semarus IV. z rodu Malentů se hodlám ucházet o pozici císaře Kaismeru!" prohlásil. "Ptám se vás, moji pánové, proč tolik chcete změnu? Cožpak klid a mír, který zajistil můj otec císař, není dostatečný? Dvacet let žijeme bez jediné bitvy s Republikou. A já proto říkám, že změny nejsou třeba! Zvolíte-li mne, budu pokračovat v díle, které započal můj otec!"
První chytrá věc, kterou jsem dnes slyšel. Říkal si Rendrek. Jenže věděl, že to nestačí. I když měl Semarus pravdu, knížata budou volit změnu. Ne že by nebyli spokojení, nýbrž protože je nové věci vzrušují. A Semarus, leč zletilý, byl stále jen mladý hoch.
Konečně nechal přemítání a podíval se na svých třináct protějšků. Byla tam Fellindra Iteracká, jediná žena mezi Kaismerskými vévody. Oblečena ve sněhově bílých šatech a tmavě černé vlasy měla spletené do drdolu tak úchvatného a složitého, že si Rendrek na okamžik pomyslel, zda v tom nejsou čáry. To však bylo nic proti jejímu vzhledu. Vypadala tak nevinně a naivně, každý však věděl, že Fellindra Iteracká je pravá dcera severu a čím mírněji vypadá, tím nebezpečnější je ve skutečnosti.
Pak tam byl Dendrik z rodu Bucklingů. Měl postavu bojovníka a také to bojovník byl. Jeho lid pocházel ze severských království, kde přežili jen ti nejsilnější.
Rendry Zatriak. Má podobné jméno, jako já. Pomyslel si. Kníže Rendry byl po svém otci. Vynikající válečník a mimořádně schopný politik, který dokázal věčně rozbouřené lordy ze Zatriakie přinutit k poslušnosti. I jeho rod pocházel ze severských zemí, ale jeho lid a poddaní byli původní obyvatelé Kaismeru, proto nikdy cizince jako vévodu nepřijali. Až do teď.
Vedle něj byl rozvalený Vladislav Traicijský. Povídalo se o něm, že ho nerespektují ani povětrné ženštiny ve veřejných domech, se kterými už zplodil nespočet bastardů.
Naproti sobě pak seděla Santská knížata. Vlastně jen jeden. Ten druhý nebyl kníže, nýbrž lord, syn jednoho ze Santských knížat a zástupce svého nemocného otce.
Dastiánus Tryian by působil dojmem arogantního chlápka, který si v hospodě právě užívá pohled na ňadra dcery nějakého vesnického sedláka. To by však nesměl být obléknut v šatech z nejjemnějšího hedvábí a sedět v sále, kde se volí budoucí císař Kaismeru. Přesto byl prý alespoň trochu schopný politik a obchodník. Nicméně tak nevypadal, ani se nechoval, jako urozený pán.
A úplně na konci stolu seděl Kainder z rodu Yendriků. Byl to muž malé postavy. Navíc se o něm říkalo, že ho mlátí vlastní žena. Rendrek by se nedivil, kdyby to byla pravda.
Z prohlížení ostatních vévodů ho vytrhl mohutný hlas Nejvyššího velekněze. "Je tady někdo další, kdo má zájem stát se císařem?"
Ozvalo se zavrzání židle. Pátý kandidát? Podivil se Rendrek. To je nějak moc. Zvědavě se podíval, kdo další se chce stát císařem. A tam - na konci stolu - stála ta poslední osoba, která měla šanci usednout na císařský trůn.
"Já," promluvila, "Fellindra z rodu Iteraků se hlásím o titul císařovny!" Šepot knížat ustal a zdálo se, že i ptáci venku přestali napětím zpívat. "Budu-li zvolena, pak vám slibuji, moji pánové, že udělám něco, na co žádný z minulých císařů neměl odvahu!" poslední slova téměř křičela, neboť se knížata vzpamatovala a začala pokřikovat, že na císařský trůn nemůže usednout žena.
"TICHO!" zaburácel hlas Nejvyššího velekněze. "Kněžna Fellindra má právo kandidovat, nechte ji mluvit!"
"Vymýtím korupci císařských úředníků!" pokračovala, "zdvojnásobím počet našich obchodních i vojenských lodí. Obsadím říše na jihu i na východě! Ovládnu veškerý světový obchod prováděný na moři a tím položím Republiku na kolena! Donutím ty zpropadené psy, aby prosili o možnost stát se součástí Kaismerského císařství!" nabízela a postupně se všem dívala hluboko do očí. "Podpořím univerzity v Kaismeru a otevřu hranice s poloostrovem Smrti!"
Rendrek na ni šokovaně hleděl. Ostatní knížata také tak. Otevřít hranice s poloostrovem Smrti? "U všech bohů," pomyslel si, "ona musí být šílená!"
"Nějaký další kandidát?" zeptal se Nejvyšší velekněz, z jehož hlasu čišel úžas. Nikdo se nepřihlásil. "Nechť tedy hlasování začne!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Racek Racek | 8. května 2014 v 13:17 | Reagovat

Eee...no tedy zajímavé

2 Jericho Jericho | 8. května 2014 v 15:31 | Reagovat

Hmm...ženská. Poloostrov smrti je předpokládám údolí smrti :D

3 Argetlam Královrah Argetlam Královrah | E-mail | Web | 8. května 2014 v 15:48 | Reagovat

Racku, díky.

Jericho - údolí, poloostrov, říše, království, země, ... setkáš se s mnoha označeními tohoto záhadného místa, to ti slibuji ;)

4 Jericho Jericho | 8. května 2014 v 17:23 | Reagovat

[3]:To zní parádně :D hmmmmmmmmm díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama