23. Přípravy na válku

16. března 2014 v 11:54 | Argetlam Královrah |  Odkaz Dračích jezdců - Peregrinsa

23. Přípravy na válku


Uplynulo již několik týdnů od té doby, co Gûntera oznámil Eleanor a jejím bratrům, že první část plánu přípravy na válku je vykonána. Královna Nasuada, jediná osoba, která kdy sjednotila všechny rasy a národy Alagaësie, a největší hrozba pro temné elfy, byla mrtvá. To však nebyly všechny dobré zprávy, o nichž je zvědové informovali. Pár dní po úmrtí Nasuady přišly zprávy, že elfská královna Arya se vzdala svého trůnu a odcestovala spolu s ostatními Dračími jezdci do jejich nové říše, o které nikdo nevěděl víc, než to, že leží daleko na východě. Navíc, trpasličí král Orik tam odcestoval též a Beorským horám nyní vládla královna Hvedra, Orikova manželka.
Elfové se stáhli do svých lesů a odvolali své vyslance ze všech měst v Království. Odmítli tato "opatření" zrušit a požadovali, aby titul nejvyššího vládce Alagaësie náležel jejich králi, kterého si ještě nezvolili. Odůvodňovali to tím, že lidé mají příliš krátké životy na to, aby dokázali udržet stabilitu v říši.
Podobně se zachovali i trpaslíci, kteří prohlásili, že žádný elf jim nikdy nebude vládnout. Podle nich existoval jen jediný způsob, jak udržet říši v takové podobě, jak ji vybudovala královna Nasuada - požadovali, aby byl na trůn usazen jeden z největších hrdinů bitev mezi Vardeny a Galbatorixem - Roran Kladivo, bratranec Eragona Stínovraha.
Urgalové se výjimečně ztotožnili s názory trpaslíků - "Jsme ochotni poslouchat jen ty, v jejichž žilách koluje buď krev Eragona Stínovraha, nebo královny Nasuady!" říkali.
A lidé? Ti dělali to, co obvykle. Chamtivost mnohých lordů zvítězila před zájmy Království. Lord Risthart se oženil s lady Selagine, čímž pod svou vládu získal Kuastu, která mu ochotně přísahala věrnost, když se nechal korunovat králem Západu. V brzké době zahájil obchodní blokádu Nardy (do města ani z města nesměly vyplout lodě a všechny obchodní stezky přes hory byly přerušeny). Začalo se proslýchat, že jelikož se město nechystá vzdát, tak připravuje armádu a chystá se ho zmocnit vojenskou silou. Začal si také nárokovat veškeré území Království, kromě města Belatona, které daroval králi Orrinovi, jako gesto dobré vůle. Těžko říct, jestli mohl udělat něco, čím by ho urazil ještě víc, než tímto činem. Obléhání Nardy a přivlastnění si půlky Alagaësie se však neobešlo bez odporu. Města Gil´ead a Ceunon se nechala slyšet, že jediný muž, před kterým pokleknou je Roran Kladivo. Ten sice titul krále odmítal, ale začal shromažďovat armádu čítající tisíce mužů, která měla vyrazit před Dračí hory a "osvobodit" Nardu.
Dras-Leona, Belatona a Ilirea přísahaly věrnost bývalému baronovi Kinselandrovi, ambicióznímu muži středního věku, který se prohlásil vládcem Království. Své právo na trůn si "zajistil" skutečností, že jeho rod byl jeden z nejbohatších a nejmocnějších v celé Alagaësii.
Jestli kdy žil nějaký muž, který by byl ztělesněním chamtivosti, pak to zcela jistě musel být Orrin, král Surdy. "Já jsem jediný skutečný král!" hřímal. Následně vyhlásil válku celému kontinentu. Rorana Kladiva, Carena Ristharta a Filiuse Kinselandra prohlašoval při každé příležitosti za uchvatitele, kteří si neprávem rozdělili jeho říši. Trpaslíky označil za zrádce koruny a elfy dokonce obviňoval, že sami zavraždili Nasuadu, aby se zmocnili trůnu. Jeho slova potvrzovala skutečnost, že podle očitých svědků vraždy, měl zabiják špičaté uši a běžel rychleji, než by dokázal kterýkoliv muž.
Celá Alagaësie se ocitla na pokraji největší války, jakou kdy svět zažil. Jediné osoby, které bránily krveprolití, nebyly odvážní a zkušení válečníci, nýbrž skupinka potrhlých ženských, které prohlašovaly, že královna Nasuada atentát přežila (ony to věděly, protože byly její služky). Dále už se však jejich názory rozcházely. Jedny tvrdily, že ji drží v zajetí Roran Kladivo, jež se chce zmocnit vlády. Druhé byly přesvědčeny, že se tajně provdala za Murtagha Královraha a odcestovala s ním do Dračí říše. Třetí se obávaly, že královna sice skutečně zemřela, ale vrátila se na svět jako zlý duch, aby zničila celou Alagaësii. A čtvrté věřily, že královna tímto činem jen zkouší, kdo jí je věrný a kdo nikoliv.
Jen málokdo věděl, jaká je pravda. Ve skutečnosti to věděli jen čtyři muži a jedna žena - příslušníci rodiny Sübtam. Eleanor se to dověděla od Gûntery, svého adoptivního otce. Pravda byla taková, že královna Nasuada skutečně žila, i když byla v bezvědomí. Vzácný jed vyrobený samotným vládcem bohů, který její vrah použil, totiž zajistil, že se královna probudí teprve tehdy, až zemře osoba, kterou Gûntera sám vybral. Neřekl jí, kdo to je, ale Eleanor se ani ptát nemusela, bylo naprosto jasné, kdo že je tím nešťastníkem. Samozřejmě, jediná osoba, která byla na celém světě větší hrozbou než královna samotná, byl stařešina Dračích jezdců - Eragon Stínovrah. Dokud tedy bude žít tento jezdec a jeho druhá část - dračice Safira, královna Alagaësie bude spát spánkem mrtvých! Eleanor to považovala za naprosté vítězství a její rodina též.
"Mí drazí," přivítal je Gûntera, jakmile se shromáždili v Tmavé síni, "bohužel, i přestože je královna v bezvědomí, situace se nevyvíjí zcela úplně dle našich pečlivě vytvořených plánů. Musíme proto naše diplomatické cesty rozdělit." oznámil jim.
Princezna s dvojčaty na něj nechápavě civěli. Morgothal, jak se zdálo, něco tušil.
"Eleanor, má drahá, tebe vyšlu na západní pobřeží Alagaësie. Dohlédneš na to, aby lord Risthart splnil svou část plánu a spolu s Vandill," podíval se na dračici, která vyrostla do úctyhodné výše, "mu pomůžete dobýt Nardu. Také se pokusíš přimět urgaly, ty odporné monstra, aby se přidali na naši stranu."
Dračí jezdkyně věděla, že to nebude snadný a bezpečný úkol, přesto byla vděčná za důvěru, kterou ji vládce bohů poctil. "Slibuji, že nezklamu, otče!" prohlásila rozhodně.
"Ale pozor," varoval ji, "kdyby se tam objevili ti zatracení elfové, tak musíš utéct, nemůžeme riskovat, že tě zabijí či zajmou." Nyní pohlédl ke svým synům. "Morgothale, Urûre, vy dva se vydáte do říše Sung-An a dohlédnete na to, že nás tamní kmeny podpoří. Pomozte jim se stavbou lodi a nevracejte se bez armády, která bude čítat minimálně padesát tisíc vojáků!" přikázal. "A ty, Helzvogu," Eleanor věděla, co čeká druhého z dvojčat ještě dřív, než to pán Křišťálového paláce stačil říct. "se vydáš do Beorských hor a zařídíš, že nás ta ubohá stvoření," při těch slovech se ušklíbl, "které jsi ve své dobrotě stvořil, podpoří."
"Ano otče." V očích se mu zablýsklo.
"A já," ozval se znovu Gûntera, "navštívím naše přátele ra´zaky a napadnu Surdu. Helzvogu," podíval se na svého syna, "až Surda padne, vytáhnu na Ilireu, do té doby ať je trpasličí vojsko připravené."
"Bude."

"Vaše Výsosti," oslovil ji Caren Risthart, "smím vám představit svou ženu, královnu Victorii?"
Královna Západu se drobně uklonila na znamení úcty.
Eleanor v jejich očích postřehla známky strachu, když se podívala na opodál odpočívající Vandill. Spolu se dvěma tisíci temnými elfy si zřídili tábor několik mil severně od Teirmu, aby nikdo neodhalil existenci šedé dračice dřív, než nadejde ten správný čas. Nepotřebovali, aby se do útoku na Nardu zapojili i Dračí jezdci. "Těší mne, Vaše Veličenstvo, pevně věřím, že za jiných okolností by z nás dvou byly vynikající přítelkyně," bylo jí jedno, jestli si všimnou ironie v jejím hlase, "nyní vás však musím požádat, Vaše Veličenstvo, abyste nás omluvila, musím totiž s vaším manželem probrat bojovou strategii." vykázala ji. "Tady Rhaendar," ukázala na temného elfa, který sloužil Černé princezně jako tělesná stráž a zlověstně cenil zuby, "vás rád provede po táboře."
S potěšením sledovala, jak ta ubohá lidská bytost, která se nazývala královnou Západu, zbledla a podívala se na svého manžela. Ten ji však jen pokynul, aby šla. Neodvažovala se nic namítnout. Zřejmě má něco, co by se mohlo podobat mozku…
"Zítra zaútočíme," oznámila Carenu Risthartovi, jakmile jeho manželka odešla. Jestli to mladého krále nějak udivilo, nedal to na sobě znát, Eleanor tudíž pokračovala: "Vojsko Rorana Kladiva je pět dní od Nardy, musíme proto město dobýt dřív, než Kladivo dorazí."
"Má paní, dokážeme ho vůbec udržet?" zeptal se nyní již šokovaný Risthart, "po pravdě, očekával jsem, že s vámi dorazí alespoň desetitisícová armáda, až k nám generál Kladivo dorazí, bude mít pětinásobnou přesilu - má dvacet tisíc mužů - a to jen za předpokladu, že se podaří město dobýt beze ztrát."
Temná generálka se usmála: "nemějte strach, Vaše Veličenstvo. Každý z mých vojáků vydá za několik lidí, vojáci z Nardy se k nám připojí a slyšela jsem, že vaši muži mají ten nejlepší výcvik…"
"To je pravda." ujistil ji. "Můj otec je tajně cvičil už dvě dekády před pádem Galbatorixe. Žádná lidská armáda není odvážnější, disciplinovanější ani lépe vyzbrojená a vycvičená, než je mých 6000 vojáků z Teirmu. Bohužel dvě třetiny z nich musí být na jihu a spolu s armádou Kuasty pod velením mého tchána se připravují vpadnout na Dras-Leonu."
Eleanor se zachmuřila. Tohle v plánu rozhodně nebylo. Z jihu budou postupovat trpaslíci a ra´zakové. "Povolejte tu armádu na sever." přikázala.
"Se vší úctou, ti vojáci jsou jediný důvod, proč na mé území nevpadla vojska krále Kinselandra." vyjel na ni Risthart.
Nelíbilo se jí to. Přemýšlela, co by mohla udělat, aby jeho rozhodnutí zvrátila. Budu mu muset říct pravdu! Pochopila. "Vaše Veličenstvo, mohu vás ujistit, že král Kinselandr brzy bude sám pod útokem a nebude mít prostředky na válku se Západem."
Mladý král na ni vytřeštil oči: "Co-cože? Vy jste na svou stranu získali Surdu?"
Eleanor chtěla přitakat, ale něco ji zarazilo. "Samozřejmě, že ne, Vaše Veličenstvo," předstírala, že se jí to dotklo, "přece bychom se nespojili s mužem, jenž vás prohlašuje uchvatitelem."
Caren Risthart si slyšitelně oddechl. "A smím vědět, Vaše Výsosti, kdo přesně na Království zaútočí?"
"Ach, nebojte se, Vaše Veličenstvo, vše se včas dozvíte. Ujišťuji vás, že to bude armáda, které se žádná jiná nevyrovná." oznámila mu pyšně.
Ve tváři se mu objevil zadumaný výraz. Možná dokonce i troška strachu. Eleanor to sledovala s uspokojením. Jen ať se bojí, tenhle… král, však na něj také dojde. Křišťálový palác, bohyně! Neustále si musela připomínat, proč to všechno dělá. Ne, že by jí to bylo proti srsti, jen byla zvyklá být ten, kdo utíká, nikoli lovec.

Pod rouškou noci, s kápí nasazenou na hlavě tak, aby zakrývala obličej, kráčela lesem, na druhé straně Dračích hor. Ona, bytost ze stínů. Nikdo nevěděl, co dělá, kdo to je, ani kam míří. Nikdo, kromě samotného Gûntery, který ji zadal tento úkol, jejich bratrů a Vandill. Kráčela městem ze dřeva. Na první pohled bylo znát, že není lidské. Domy byly postaveny z tvrdých balvanů, které by lidé neunesli, ne bez pomocí kouzel.
"Princezna Eleanor Sübtam?" oslovil ji někdo s hlubokým hlasem tiše.
"Tak jest, s kým mám tu čest?" Nepocítila ani záchvěv strachu. Dokázala by to magií zabít dřív, než by to vůbec mohlo stačit tasit meč.
Stvůra zavrčela. "Mé jméno nar Garzhvog, jsem vrchním velitelem vojsk mé rasy. Herndall vás očekávají, následujte mne!"
Monstrum ji odvedlo na druhý konec osady. K úzké kruhovité chatrči. Rukou pokynulo, aby vešla dovnitř.
Očekávala ledasco, ale tohle opravdu ne. Potlačila potřebu vykřiknout. Sedělo tam 12 těch nejošklivějších žen, jaké kdy viděla. Herndall - vládkyně urgalů. Staré, některé slepé, další zřejmě i hluché a všechny upíraly své oči na ni.
"Byly jsme překvapeny, když jsme dostaly váš vzkaz, princezno Eleanor Sübtam." promluvila ta nejstarší a nejošklivější z nich, upírajíc na ni své odporné oko (tam, kde mělo být druhé, byl jen prázdný důlek). "Nicméně časy, kdy Urgralgra cizince odmítali zcela pohostit ve svých domovech, jsou pryč."
Eleanor si domyslela, že Urgralgra budou pravděpodobně urgalové. Přemýšlela nad nejvhodnější odpovědí.
"Nyní nám sdělte účel vaší návštěvy!" vyzval ji druhá Herndall.
Princezna měla co dělat, aby se zhnusením neotřásla. Přiměla se k utrápenému úsměvu, který měl sedět s jejím vyprávěním. "Ach, Herndall, jak jste si jistě ve své moudrosti všimly, jsem elfka. A ne ledajaká, ve skutečnosti velmi stará. Kdysi dávno, ještě před příchodem elfů, které znáte, do Alagaësie, se odehrála strašlivá válka. My, světlí elfové, jsme se chtěli o své znalosti o nesmrtelnosti podělit s ostatními rasami a zahájit nový věk míru, lásky a prosperity. Avšak oni, temní elfové, kteří nyní pobývají v lesích, nazývaných Du Weldenvarden, s tím nesouhlasili. Došlo k válce, kterou jsme prohráli, přičemž naše milovaná a překrásná země byla zdecimována strašlivými kouzly, které temní provedli. Myslíc si, že nás vyhladili, odešli sem, do Alagaësie, ale my přežili a sílili! Dnes máme stejnou a ještě větší moc, než naši dávní nepřátelé a jsme zde z důvodu, abychom dokončili dílo, které jsme započali - nesmrtelnost pro všechny živoucí bytosti…"
Vyprávěla mnohem dál. Snad hodinu, možná víc. Urgalské matky to vše poslouchaly bez jakékoliv známky emocí ve tváři. "A tak vás prosím, jménem své rodiny, o pomoc v boji proti těmto tyranům!" zakončila svůj proslov.
"Tvé strasti nás mrzí, princezno. Náš národ by ihned vyrazil do války." Sdělila ji opět ta nejošklivější Herndall.
Eleanor tušila, že teď přijde nějaké ale.
"Ovšem, nemůžeme si být jisty, že to, co nám vyprávíte, je pravda. Ve skutečnosti sem přišly dnes ještě dvě další cizinky, které nás varovaly, že k nám brzy dorazí stvoření temnot, aby v Alagaësii svým hadím jazykem rozšířilo nešvary a nenávist."
Jak to odhalily? Nikdo to nemohl vědět! Nadechla se k odpovědi, ale Herndall ji přerušila: "Než budeme pokračovat, pozvěme tyto cizinky, aby se k naší debatě připojily."
Dveře se otevřely. Eleanor se na ně ani nemusela podívat; ucítila dvě mysli, s nimiž už dříve měla tu čest. Otočila se: "Kílf, Sindri, jak ráda vás konečně poznávám."
Sindri v těle elfky se na ni podívala. Princezně se zdálo, že se v její tváři na okamžik objevil strach. Kílf ani nehnula barvou. Obě se uklonily před Herndall.
"Matky," oslovila je bohyně přebývající v lidské schránce, "hádám správně, že tato… žena, se vás pokusila přimět, abyste napadli některou z jiných ras, kvůli vymyšleným křivdám, které na ni byly spáchány?"
Urgalky zavrčely.
Kílf to zřejmě vzala jako souhlas. "Smím vám proto navrhnout, abyste ji ihned nechaly popravit?"
Sindri zbledla a vystrašeně se na Dračí jezdkyni podívala.
Šokovaná Eleanor se nezmohla ani na slovo.
"Ještě jsme neučinily rozhodnutí, které z vás jsou lhářky." oznámila Herndall prostě.
Černá princezna se vzpamatovala: "Vznešené Herndall, dovolte, abych vám to vysvětlila. Tato žena," ukázala na Sindri, "je zrádkyně temných elfů, která byla vyhoštěna, protože této lidské bytosti a mnoha dalším ukázala tajemství nesmrtelnosti."
Sindri se nadechla k odpovědi, ale Eleanor pokračovala: "My světlí bychom ji samozřejmě přijali mezi sebe, koneckonců nesmrtelnost pro všechny živé bytosti, jak jsem vám již vyprávěla, je to, po čem toužíme nejvíc. Ovšem tato žena to udělala jen z toho důvodu, aby vybudovala svou vlastní armádu nesmrtelných, se kterými by ovládla svět."
Elfská bohyně nabyla sebevědomí: "Měla jsem tisíce let na to, abych tuto armádu vybudovala, kdybych něco takového chtěla, proč jsem to už dávno neudělala?" Zeptala se. "A navíc," dodala, "vždyť tato žena, Angela, je člověk, sotva ji lze považovat za nesmrtelnou."
Kílf si hlasitě povzdechla. Eleanor se jí nedivila; její sestra zřejmě nepatřila mezi nejchytřejší bohy. Usmála se. "Moudré Herndall, i v dalekých zemích, odkud pocházím, se vypráví o vaší pozoruhodné schopnosti určit věk všech bytostí, pouhým dotekem. Ověřte si, prosím, že tato žena má mnoho tisíc let, a že je podvodnice."
Sindri opět zbledla. "Matky, přece jí neuvěříte! Díky elfům již zde nevládne Galbatorix…"
Jedna z Herndall ji však nemilosrdně přerušila: "Jak se opovažuješ?" vykřikla. "Tyran Galbatorix zde není zásluhou Ohnivého meče, Ohnivého jazyka, paní Temnolovkyně a krále Kladiva! Kde byli tví elfové 100 let, zatímco my a lidé trpěli, jako otroci toho šílence?" Ke konci již spíše ječela. Černá princezna musela uznat, že z ní jde strach. "Přistup, lidská ženo!" vyzvala ji.
Kílf ji podala ruce. Herndall je uchopila, zavřela oči a chvíli tak zůstaly.
Eleanor pro jistotu byla připravena bránit urgalčinu mysl, kdyby ji Sindri chtěla ovládnout. Nic takového se však nestalo.
Herndall otevřela oči a odtáhla ruce. "Bezpochyby je to ta nejstarší bytost, s jakou jsem se kdy setkala. Její tělo je staré více než čtyři tisíciletí. A duše? Ta má desítky tisíc let! Snad jen Uluthrek je starší, než tato žena. Není pochyb, tyto dvě ženy," ukázala na Kílf a Sindri, "jsou lhářky a podvodnice!"
"Herndall," oslovila je Kílf, "nikdy jsem neřekla, že nejsem nesmrtelná! Avšak tato princezna to řekla!"
Eleanor se neklidně zavrtěla.
"Pověz, princezno: neříkala jsi snad před chvíli, že jsi zažila velkou válku před mnoha tisíci lety, že jsi jedna z nejstarších na světě?" Obrátila se k Herndall: "Zapřísahám vás, matky, podívejte se na stáří této podvodnice s hadím jazykem, která vám tu nevykládá nic, než lži!"
Ta nejošklivější se podívala jejím směrem a gestem ji vyzvala, aby šla k ní.
"UTEČ!" ozval se jí v hlavě hlas.
"Otče?" podivila se.
"BĚŽ!"
Sindri nepatrně sjela rukou ke svému meči. Eleanor pochopila, že její "sestry" též slyšely otcovu výzvu k útěku. Tasila svůj meč a jediným rychlým skokem překonala vzdálenost mezi sebou a dveřmi. Tam už na ni čekala Kílf s výhružným výrazem ve tváři. Černá princezna zaútočila na svou protivnici. Ta se pohnula rychleji, než by to dokázal kterýkoliv elf. Dokonce rychleji, než to dokázali její bratři, snad jen s výjimkou Morgothala. Eleanor jen stěží odrazila ránu mířenou na její bok. Uslyšela, jak k ní běží Sindri a poslepu bodla dozadu. Meč zasáhl svůj cíl, ale princezna neměla čas vychutnat si chuť tohoto drobného vítězství, neboť meč její lidské sestry jí opět málem zasadil smrticí ránu. Téměř okamžitě po odražení tohoto útoku ucítila na své paži pálivý řez a spatřila krev.
Rozhodla se utíkat. Nemělo cenu, aby bojovala, protože Kílf, ačkoliv byla člověk, by ji dokázala porazit. Cestou zabila dva nebo tři urgaly; nevnímala to. Kousek za osadou naskočila na Vandill a prchala přesně tak, jak ji poručil král bohů.

Další den, sotva se vzpamatovala z té události, která ji málem stála život, už stála připravená před branami Nardy. Po jejím boku se nacházel král Risthart oblečen v železné zbroji.
"Kde je váš tchán?" zeptala se rozmrzele.
"Má paní, už jsem vám jednou říkal, že dorazí až za několik dní!" odpověděl jedovatým tónem.
Bylo to možné. Po pravdě, Eleanor teď nevnímala, co jí kdo povídá a nepovídá. Pořád jen přemýšlela nad tím, jak je možné, že Kílf byla tak obratná.
Brány se otevřely a vstříc spojené armádě lidí a temných elfů vyšlo několik mužů, kteří nesli obrovskou truhlu.
Co to dělají?
"Vaše Veličenstvo," oslovil Ristharta jeden z nich, zřejmě vůdce, jakmile dorazili "žádáme vás o slitování, můj pane."
Caren se nadmul pýchou. Eleanor se pohrdavě zasmála: Jak málo tomu chlapci stačí k uspokojení…
"Uznají-li lordové Nardy mou autoritu, jako krále Západu, pak jim ponechám jejich tituly i majetky." svolil Risthart, ignorujíc posměch černé princezny. "Sděl to svým pánům!"
"Ehm, Vaše Veličenstvo, obávám se, že to nebude možné…"
Tentokrát se podivila i Eleanor; nebylo totiž zvykem, aby někdo před ní říkal, že něco není možné. Alespoň ne od té doby, co se stala temnou elfkou. Risthart se napnul a rukou sklouzl ke svému meči.
Muž pokynul ostatním, aby přinesli truhlu, nepochybně plnou zlata, kterým si Narda chtěla zajistit svobodu, když ji však otevřeli, dokonce i princezna z temnot zalapala po dechu. Tohle vůbec nečekala! V krabici totiž byly nacpány hlavy městských lordů.
"Narda bude sloužit svému králi!" poklekli. "Od této chvíle, až do soumraku času."
Vítězství bez boje, přemítala princezna, excelentní! Byla by to považovala za příznivou situaci, nebýt toho, že přečetla mužovy myšlenky. Uviděla v nich, jak ho Calla Risthart podplatila a slíbila mu titul lorda za to, že vyprovokuje vzpouru a předá město jejímu bratrovi bez boje. Měla neblahé tušení, že ze spojence se brzy vyklube nepřítel. Musí se poradit s otcem!

"Zrada říkáš?" Gûntera se nezdál být překvapen. "Žádný strach, má dcero. Překvapilo by mě, kdyby se lord Risthart, pardon, teď si říká král, že? Tedy překvapilo by mne, kdyby se tento král nepokusil získat větší moc, než má."
"Otče, cožpak tě to neznepokojuje?"
"Ach, právě naopak, má milá. Za tímhle totiž nestojí náš přítel Caren Risthart." odpověděl ji, a ačkoliv Eleanor nemohla vidět jeho tvář, měla podezření, že se usmívá.
"Ale…"
"Žádné ale, dcero!" přerušil ji. "Je to jisté, lady Calla Risthart zatoužila po novém titulu svého bratra. Domnívám se, že brzy vypukne mezi sourozenci boj o moc."
"Mám Callu zastavit?" zeptala se.
Gûntera se zamyslel. "Pokud se Calla zmocní trůnu, vypuknou boje o moc. Mnoho lordů ji odmítne. Budou-li bojovat proti sobě, pak budeme skutečnými vítězi my, ale je velká pravděpodobnost, že někteří z nich podpoří Kladiva. Ne, nech tomu volný průběh. Jaká je vojenská situace?"
"Blíží se k nám Roran Kladivo s dvaceti tisíci muži!" oznámila mu.
"Zlikviduj ho!" poručil. "Potom se vrať domů. Tam na tebe bude čekat dvacetitisícová armáda, se kterou vypluješ do Surdy, kde se setkáme."
"A co moji bratři?"
"Urûk a Morgothal stále plují do Sung-An, za dva dny budou tam. A o Helzvogovi nemám žádné zprávy."
Eleanor ucítila, jak se něco lehce dotklo její mysli. "TA MRCHA!" vykřikla. Poznala totiž, že Kílf ji špehovala a zřejmě slyšela celý rozhovor.
"Co se děje?" ptal se vládce bohů, který ji zřejmě slyšel.
"To Kílf, špeho…"
Než mohla pokračovat, přerušil ji nějaký hlas. Helzvogův hlas, jak si vzápětí uvědomila. "OTČE!"
"Helzvogu?" vykřikla jeho sestra a slyšela, že Gûntera také.
"Uvěznili mě!" oznámil jim. Než však mohl pokračovat, myšlenkové spojení se přerušilo.
"Dám pokyn tvé armádě, aby ihned vyplula," oznámil ji král bohů navztekaně, "jakmile zabiješ Kladiva, tak ji doženeš na cestě do Surdy a společně dobudeme Beorské hory!" Z jeho hlasu čišel čirý hněv. "Trpaslíci za svou zradu zaplatí!"
Než se Eleanor mohla začít ptát na podrobnosti nebo si dělat starosti o svého bratra, ozval se hlasitý gong signalizující poplach - Roran Kladivo a jeho armáda dorazila. Měli tu být až za tři dny!
Princezna vyběhla na hradby a při pohledu dole potlačila chuť poraženecky zasténat. Dole bylo nejen dvacet tisíc mužů vedených svalnatým mužem, který nemohl být nikdo jiný než samotný Kladivo, ale po jeho boku stálo několik elfů, Sindri a Calla Risthart, jejíž vlasy vlály ve větru, v plné zbroji. A co hůř - asi pět tisíc urgalů, jejichž hladové vrčení bylo slyšet až v Nardě.
V tom se nyní již utichlý gong rozezněl znovu. Po obloze se k nim hnal zlatý drak, na jehož hřbetě seděly dvě postavy. Eleanor jednu z nich zřetelně poznala - Kílf!

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama