17. Dávné tajemství - část II.

1. března 2014 v 14:35 | Argetlam Královrah |  Odkaz Dračích jezdců - Peregrinsa

17. Dávné tajemství


"Konečně se vidíme osobně, Eleanor," pousmál se Morgothal poté, co k ní přišel, "vsadil jsem si na tebe!" oznámil jí a pyšně ukázal na vyhrané zlato.
"Ráda tě poznávám," oplatila úsměv, "promiň Urûre."
"Ve skutečnosti je to zlato jen nepodstatný přídavek k sázce," oznámil ji, "hlavní je, že teď bude muset celý den dělat sluhu pod mými rozkazy," pochlubil se. "Mimochodem, bratře, u támhletoho chlíva," ukázal na nedalekou slaměnou budovu, "jsem zahlédnul několik prasečích výkalů, byl bys tak laskav a uklidil to? Bez kouzel samozřejmě!"
Elein si pomyslela, že se svými novými bratry se raději nikdy sázet nebude. Nijak netoužila skončit bez vlasů, dělat služku nebo ještě snad něco horšího…
"Jak víš, že to opravdu uklidí bez magie?" nechápala.
"Přísaha ve starověkém jazyce," sdělil, jakoby to snad mělo být jasné každému, "vidím, že jsi mi tady z bratra udělala ženu…"
"Cože? Ach, jo, to? No asi ano…"
Helzvog zakňučel bolestí.
"Co bys řekla na menší cvičný souboj?" navrhnul Morgothal.
"Pří…jdeš o…" sděloval mu bolestivým hlasem právě poražený bratr a mezi každou hláskou měl značnou časovou mezeru…
Eleanor dále neposlouchala. Tak nějak netoužila zjistit, o které části těla většinu svých příbuzných připraví.
"Vlastně proč ne," odpověděla s úsměvem a uchopila Furfector.
Její nejstarší bratr vytasil svůj meč z pouzdra, které měl připevněné na zádech. Meč byl rovný a menší, než měli ostatní temní elfové. Jeho barva byla veprostřed černá a na kraji ostří ohnivě oranžová. Všimla si, že v pouzdře má ještě jeden stejný.
"Normálně používám dva meče," vysvětlil jí, když si všiml, co upoutalo její pozornost, "avšak s tebou budu používat jen jeden."
"Nechci, abys mě šetřil!" zamítla jeho návrh, "vezmi si oba!"
"Dobrá, když myslíš," vytáhl i druhý meč.
Princezna zkontrolovala, jestli je její meč stále otupen. Byl. Morgothal mezitím na své meče použil kouzlo, aby nemohl nikomu ublížit.
Zaútočila. Pokusila se o sek z boku, avšak ohnivý meč ji zabránil úder dokončit a druhým mečem se ji bratr pokusil bodnout do břicha. Jen tak tak ránu odrazila. Zkusila bodnout. Zase neúspěšně a princ temnot znovu zároveň s obranou zaútočil.
Je to nemožné, říkala si o několik minut později, kdy už vyzkoušela úplně všechno. Silné údery, rychlé útoky, body, seky, dokonce se pokusila bojovat i pěstí, ale nic nefungovalo. Protivníkovy meče byly snad všude a ona už začínala být unavená, zatímco Morgothal se ještě ani nezadýchal.
Černý bojovník přešel do protiútoku. Jeho údery byly rychlé a silné. Eleanor stěží zvládala odrážet útoky, až ji nakonec jeden odzbrojil a ona byla nucena pronést znovu tu nenáviděnou větu.
"Vzdávám se."
"Dá se vůbec proti dvěma mečům bojovat?" zeptala se.
"Samozřejmě," ujistil ji.
"Jak?"
"Můžeš mě bodnout do zad, když se nebudu dívat, zavolat si posilu nebo použít magii."
"Takže je nemožné zvítězit v čestném souboji," prohlásila.
"Téměř," přitakal, "zatím mě nikdo s jedním mečem neporazil."
"Je to účinný způsob boje," uznala princezna.
"Jednou tě ho naučím," slíbil ji starší bratr, "je to náročné," dodal.
O půl hodiny později stála celá rodina včetně dračice Vandill ve Tmavé síni.
"Měli bychom náš plán uspíšit, otče." navrhl Morgothal.
"Ne!" zamítl rázně Gûntera, "dokud nebude Vandill chrlit oheň, nesmíme dát o sobě vědět."
"A co, kdyby oheň chrlila už za pár dní?" zeptal se jeho nejstarší syn.
"O tom mi povídala Trianna!" vložila se černá princezna do rozhovoru, "Galbatorix použil na Trna kouzlo, aby stárnul rychleji. Ačkoli byl velký, tak v duši byl vlastně stále mládě!"
"To o čem mluvíš, je kruté manipulování s dračím vývojem, kdy drakovo tělo stárne rychleji, než jeho duše!" poučil ji bratr, "já navrhuji, abychom na pár dní uspíšili stárnutí nejen těla, ale i duše. Během týdne zestárne o několik měsíců, a jakmile bude schopna chrlit oheň, kouzlo se samo přeruší."
"Navíc Vandill jinak nebude nikdy schopna čelit těm dvěma starším drakům, Safiře a Trnovi," dodal Urûr, "každičká síla navíc je pro ni důležitá!"
"TAK DOST!" zahřměl vládce bohů děsivě, "Eleanor, rozhodnutí je na tobě!"
Morgothal se nadechl a chtěl něco říci.
"TICHO! Dokud se vaše sestra nerozhodne, nikdo nepromluví!"
Podívala se na Vandill. Upírala na ni své šedé velké oči. Potom zamávala křídly, otevřela tlamičku a předstírala, že chrlí oheň. Poznala, co si dračice přeje.
"Dobrá, provedeme to kouzlo," rozhodla.
Bylo pravé poledne, pro temné elfy půlnoc, když se Eleanor trhnutím probrala ze spánku. Přemítala, co ji asi tak mohlo probudit.
Se svými elfími smysly nepocítila nic neznámého, dokud na její mysl někdo nezaútočil. Trhnutím se uzavřela do sebe a zmohla se na obranu. Mysl ji připadala povědomá, a pak si vzpomněla. V dotyčném vědomí už jednou byla. Útočníkem byla její dosud nepoznaná sestra, Kílf, zrádkyně její rodiny. Po chvíli zjistila, že se do myšlenkového boje připojil někdo další, nemusela si to ani ověřovat a věděla, že se jedná o Sindri.
Otče! Vykřikla v duchu co nejhlasitěji. Cítila, jak přes její sestry přicházejí další lidé, kteří během několika vteřin prolomili její obranu.
Eleanor, princezna temnot se soustředila na ukrytí pouze jediného a nejdůležitějšího tajemství, které měla. Vandill a vše, co s ní souviselo, ukryla v hlubokém bludišti svých myšlenek a přestala ty vzpomínky chránit v naději, že si jich útočníci nevšimnou.
A zanedlouho už její tělo nebylo její…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama