1. Poutníci

1. března 2014 v 10:48 | Argetlam Královrah |  Odkaz Dračích jezdců - Peregrinsa

1. Poutníci


Uplynul již týden od chvíle, kdy Eragon, Safira, Blödhgarm a dalších 19 elfů odplulo po řece Eddě navždy z Alagäesie. Pluli poklidně dál, tok Eddy s přibývajícími přítoky neustále mohutněl, až nakonec po třech dnech vyústila do moře. Ráz počasí se zde překvapivě téměř v okamžiku změnil, a nyní již čtvrtý den lodí zmítaly mořské bouře a hrozivé vlny. Pro Eragona to byl snad ještě horší zážitek, než první krkolomné lety se Safirou a měl co dělat, aby to málo, co dokázal sníst, zvládl také udržet v žaludku. Elfové po skupinkách drželi hlídky a pomocí kouzel bránili převržení lodi po nárazu těch největších vln, z nichž některé svou výškou překonávaly několikapatrový dům. Něco takového se vymykalo dosavadním zážitkům všech poutníků. Potřebnou energii k udržení lodi na hladině museli získávat z eldunarí, jinak by i zdatní elfí kouzelníci vydrželi se silami po tak dlouhou a vzhledem k okolnostem zdánlivě nekonečnou dobu.
Pátý den se běsnící živly konečně uklidnily stejně rychle, jak na poutníky udeřily, a Eragon se Safirou mohli opět podniknout jednu z nezbytných výprav, které Safiře sloužily k protažení křídel a ostatním cestovatelům zase k získání potřebných zásob vody na některém z mnoha malých ostrůvků roztroušených porůznu při pobřeží a v deltě mohutné řeky. Na větších z nich bylo také možno najít planě rostoucí ovoce, ale nežila tu samozřejmě žádná zvěř. Safira proto lovila ptáky a mořské živočichy a s pocitem nenaplněného žaludku při tom vzpomínala na hostinu, kterou jim trpaslíci vystrojili na rozloučenou.
Téhož odpoledne se Eragon usadil na palubě na stoličce, kterou sám vyzpíval ze dřeva stromu rostoucího na jednom z ostrůvků. Loď se klidně pohupovala na hladině, vlnky tiše šplouchaly o její trup a on se chystal právě pustit znovu od začátku do čtení Domia abr Wyrda, když k němu přišel jeden z elfů.
"Královrahu", Eragon už pomalu přivykl tomu, že jej nazývali Stínovrahem i Královrahem, "v dálce na obzoru hlídka spatřila další ostrov a, jak se zdá, je větší, než ty, na které jsme dosud narazili. Možná by stálo za pokus jej podrobněji prozkoumat", pokračoval elf a Eragon si uvědomil, že mluví ve starověkém jazyce.
"Zaletíme tam se Safirou, Elyowyne." odpověděl mu rovněž ve starověkém jazyce.
Ačkoli tomu bylo jen několik hodin, kdy se vrátil ze zásobovací výpravy, Eragon si let náležitě vychutnával. Safira se ponořila do vody a poté zamířila strmě k nebi. To zopakovala několikrát za sebou, až posléze konečně za jasného odpoledního slunce a pod oblohou bez mráčku zamířila elfy naznačeným směrem. Eragon se smál a vychutnával si svobodu a volnost spolu s těsnou Safiřinou blízkostí, kterou mu let poskytoval. Jemu i dračici dávaly tyto chvíle alespoň částečně zapomenout na bolest z rozloučení s Aryou a Fírnenem.
Po nedlouhém letu nad skotačivými drobnými vlnkami zdobícími teď již zklidněnou mořskou hladinu se přiblížili k ostrovu, o němž Eragon původně předpokládal, že bude jen dalším z malých izolovaných území, kterých už prozkoumal nespočet. Jak se však ostrov postupně vynořoval, když Safira vystoupala dostatečně vysoko a začali se k němu přibližovat, Eragon se sílící nadějí v srdci zjišťoval, že jeho původní předpoklady byly zřejmě částečně mylné. Jednalo se sice o izolovaný ostrov, to ano, ale zdál se dostatečně velký a alespoň na první pohled vhodný pro usídlení dračích kolonistů. Zatímco si Eragon začal vychutnávat stále sílící pocit úspěšného konce jejich hledání, Safira již přelétala nad jihovýchodním písčitým pobřežím neznámé překrásné země. Na východě vystupovaly obrovské hory a na západ od nich se táhla rozlehlá rovina, na které rostla tráva, a pohybovala se tam zvířata, z nichž většinu by Eragon nedokázal pojmenovat. A na jihu byl les, nekonečný, prastarý a mocný.
"Našli jsme nový domov, maličký. My, draci, elfové i budoucí jezdci", prohlásila Safira na ni tak nezvykle slavnostně, až se Eragon musel v duchu usmát. Měla ale podle všeho pravdu. Nemusel ani nic říkat, věděl, že Safira jen vyslovila nahlas to, na co právě myslil: Byli u cíle.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mike mike | 16. června 2014 v 19:06 | Reagovat

a nebylo nehodou tech elfu co jeli s Eragonem 11?

2 metla metla | 17. ledna 2015 v 18:43 | Reagovat

Ne, 11 jich přežilo válku, zemřel myslím Wyrden pod Dras-leonou, pokud to byl Wyrden. Avšak z těchto 11 elfů se s eragonem myslím 4 rozloučili v Síltrimhu a zbytek se s.ním vydal na východ a ještě se.úřidalo několik jiných elfů, přející si se podílet na výchově dračích dvojic :-)

3 Arthesiik Arthesiik | E-mail | 8. srpna 2017 v 0:13 | Reagovat

Poté co jsem si po pár letech rozhodl dát repete a přečetl všechny knihy, jsem se rozhodl kouknout po pokračování, bohužel jsem po prvních několika větách nedokázal pokračovat... na řece vlny vetší než dvoupatrový dům? ehh ... a věřím že loď je vyzpívána elfy a není možné aby se převrátila ... dobrý pokus, ale jdu brečet do kouta a doufat v pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama